Jak čas pádí

Jak čas pádí

středa 16. prosince 2015

Jak jsem bilancovala

Přátelé,

Přichází doba, kdy se člověk zase ohlíží. Co ten rok přinesl. Čeho dosáhnul. Kam se posunul.
Ohlížela bych se taky, ale nejde mi to.
Nejde mi nic.

Zamrzla jsem při deseti stupních. 
Jsem o několik týdnů pozadu. Hlava se mi motá v kruzích.
Netuším ani, co dát babičce!

Můj advetní den vypadá asi takhle:

Vypravím děti do školky.
Měla bych sehnat stromek. Stromky se letos neprodávají tam, co loni. Jedu do zahradnictví. Cestou (3km) narazím na dvanáct prodejen stromků. Mám rozhodovací krizi.
Jdu se synkem na vánoční besídku a sním tam ostatním cukroví.

čtvrtek 26. listopadu 2015

Jak jsem se vzepřela v Baumtestu

Přátelé,

Ani vám nevím, jak to přišlo.
Ale najednou tak držím v ruce pastelku a maluju strom...
Ani nad tím nijak zvlášť neuvažuju a hle.


Možná vám na tom nepřipadá celkem nic zvláštního.
A tak mi dovolte krátký úvod (laskavý čtenář promine, i když bude delší :-)

středa 18. listopadu 2015

Propad

Přátelé,

Z ničeho nic nemůžu psát.
Nejde mi to.
Moje hlava denně zachytí desítky bodů, o kterých bych se s vámi hrozně ráda podělila (různé "aha" a malé zázraky, které se u nás dějí), ale ve víru dění si je obvykle nestačím ani poznamenat.
A když si pak sednu večer k iPadu, abych svázala pár vět dohromady, najednou to nejde.
Postrádá to energii okamžiku.
Najednou mi všechno zní buď jako moralizování nebo jako vytahování.
Nejde mi napsat článek, který budu sama chtít číst.
Nevím, proč.

Mám hroznou radost ze spousty věcí, které se mi v posledních dnech podařily s dětma docílit. A nebo se sebou.
Ale nedokážu to sdělit.
Co s tím?
Myslíte, že by mi pomohl trénink? A nebo jen nadhled a zase kousek vtipu?

pátek 6. listopadu 2015

Noc zvláštních okolností a 10 rán po ní

Přátelé,

S přijezdem do Čech nastal u nás jako vždy rozvrat režimu.
To mě (opět, i když to nebylo poprvé) vyvedlo z konceptu, takže jsem si myslela, že musím nějak ZASÁHNOUT.
Ale proč vlastně?

Povím vám, jak bych si představovala ideální ráno:

středa 4. listopadu 2015

O malé tramvajové zastávce

Přátelé,

Obvykle jsem v Čechách neustále v pohybu. Jezdím, scházím se, telefonuju a těším se na další setkání.
Tentokrát jsem se uprostřed pobytu v Praze zastavila na Malostranském náměstí a sedla si tam na deset minut na lavičku.
Prostě jsem jen seděla. Sama. V centru.
Byl to pro mně možná ten nejsilnější okamžik toho týdne. 

Chvilka klidu uprostřed ruchu velkoměstečka (Praha je vážně malinká).
Fungovalo by to ale kdekoliv.
Najít bod klidu, který člověku říká, že vše je, jak má být.
Že věci se dějou správně. (I když se nám ten průběh někdy nelíbí.)

Jen jsem seděla a pozorovala, jak město tepe. 
Jak jezdí tramvaje a kdo v nich všechno jede.
Jak proudí turisti, sem a tam a občas opačně. 
Jak svítí lampy. A tikaj hodiny. 

Foto: milujuprahu.cz

úterý 20. října 2015

O návštěvách

Přátelé,

O víkendu jsem si přišla jako naprosto vzorná návštěva.
Skoro až Karkulka.
Donesla jsem krásnou kytku a domácí bábovku.
A odevzdala dvě správné děti na hlídání, které pak celé rodině dělaly radost po zbytek večera. Zvláště tím, když spořádaně usnuly a vzbudily se až ve slušných sedm ráno.
Myslím, že jsem si tím náš volný večer prostě vysloveně zasloužila.

A hostitelé si zase zaslouží náš neskutečný vděk.
Nejen za to, že naše děti báječně obstarali.
Ale též, že nám je opět dovezli zpátky.
Protože přátelé, ačkoliv bylo úžasné strávit bezstarostně celý večer řáděním na bále, 
následující dopoledne bez nich už bylo jakési podivně prázdné.
Vrátilo mě do časů, kdy jsme byli s mužem ještě pouze spolu.

pátek 16. října 2015

Jak odolat volání trhu?

Přátelé,

Dnes s vámi nutně musím probrat úspory.

Došla jsem totiž ke smutnému zjištění, že moje schopnost šetřit diverguje podle marketingových sil přilehlých obchůdků. A to velmi.

Přitom jsem přátelé nasáklá z oboru - takže bych měla být vůči odporným reklamním trikům imunní (nebo minimálně ostražitá)!

Ale momentálně do toho mám fakt daleko a je potřeba si to veřejně přiznat.
Bohužel mi (i po mateřské) zůstaly zachovány ty staré mozkové struktury. Ty pra.
A marketingoví specialisté to moc dobře vědí.

Líčí na mně.
(Na vás taky.)
Podstrkávají mi neodolatelné nástrahy.
Například děti, které se na plakátu při hře s čímkoliv ustavičně smějí.
Modelky, kterým všechno sluší.
A louhované croissanty.

Head over (w)heels

Přátelé,

Třikrát hurá.
Jsme mobilní.

Zatím si teda připadám zhruba nějak takto:


čtvrtek 15. října 2015

Písnička pro medvěda (neumělý překlad)

Přátelé,
V mé seznamovací "poradně" jsem méďům připojila píseň s poselstvím 
(abyste jí tam nemuseli znova lovit, odkaz na snad funkční verzi s originál textem zde: https://www.youtube.com/watch?v=-5O2B8O_8nc). 

Pro ty, kdo nejsou s němčinou ještě tak úplně sběhlí, jsem ovšem slíbila amatérský nástin, vo co de, abyste se mohli soustředit čistě na zvukomalebnost tohoto neprávem opovrhovaného jazyka (a nemuseli hned lovit obsah). 

Jenže pak to nějak zapadlo, proto doplňuju ho dodatečně (zcela bez citu pro rytmickou korelaci s hudbou, ale zato to ani není doslovný překlad):


úterý 13. října 2015

O stínech a obrysech

Přátelé,

Dnes vám nutně potřebuju sdělit pár aktuálních dojmů.

Tak předně.

Cesta tam může vypadat úplně jinak než cesta zpět.



Na podzimní notu

Přátelé,

Už dobré dva týdny se v ledničce dívám na opomenutý balkánský sýr.
A taky zapomínám v obchodě kupovat rajčata.
Pomalu mi dochází, že to znamená jedinou věc.
Už si letos nedám šopák.
Je totiž moc studenej.

Fascinujou mě lidi, kteří jsou ve stavu živit se salátama i v těch chladných dvou třetinách roku. Ale nepatřím mezi ně.

Jediné dvě výjimky tvoří salát s mrkví a mandlovým máslem a pak salát waldorf (s jablkama, hroznama a lískovýma oříškama).



To ale nevadí.
Nastává fáze hrušek, kapusty a jedlých kaštanů.
A za posledních 5 dní jsem ochutnala 3 druhy dýňové polévky.
Někdo by z toho nemusel být tak na větvi.
Ale labradoři jako já prostě prožívají rok skrz jídlo.
A oranžová na talíři je skoro tak fajn jako oranžová sukně.

Připadá mi zajímavé, že dokud svítí slunce, člověk si vůbec neumí představit, co mu vlastně zase během podzimu vyvolá ty splíny. Vždyť je to krása. Malířská paleta.

Minulý týden jsem to ale pochopila.
Bylo pošmourno.

Obloha je bílá, listí už nezáří, ale vypadá jako by prostě jenom uvadalo.
Stromy si nešeptaj, jen se choulej a stahujou do sebe.
Stejně jako lidi.
Chodí v kapucích, nevidí si do očí a skoro se nesmějou.

Ono to má, přátelé, taky svůj význam.
Ale čekala jsem ho pozdějc.

Můj telefon ukazuje, že je zataženo (okno už, přátelé, nemá o počasí dostatečný přehled...). Dělá to tak naturalisticky, že ho vůbec nemám chuť zapínat.

A tak jsem si řekla "NE".

Co se tady mám furt mračit? Navařit kotel chilli con carne, šup mezi lidi a nahodit úsměv. A výsledek? Brzy povím. Tohle je jen tak narychlovku.

Jak prožíváte nástup podzimu vy?
Díky,
Š.

středa 7. října 2015

Nervy v kýblu

Přátelé,

Dnes jsme strávili báječné odpoledne.
Šli jsme na zumbu (holky) a plavat (kluci).
Cílem mělo být to, že děti odpadnou.

Dnes již naše Kubánská cvičitelka nebyla "nakřáplá", takže už o zumbě nemůžu prohlásit, že je na mně málo akční a ani se při ní nezapotím. Ovšem v legínách to stálo zato.
Osobně jsem poskakovala celou hodinu, což mi doslova napumpovalo krev do žil. To se v praxi projevuje tak, že si možná zvládnu číst až do desíti.

pátek 2. října 2015

Pozor, boty! Pochodém...

Přátelé,

Dnes si tu společně vyvrátíme jeden mýtus.

Zlí jazykové tvrdí, že VĚCI člověku nikdy nepřinesou skutečné naplnění jeho potřeb.
Že v hloubi duše bude pořád stejný, ať si koupí cokoliv na světě. Život se mu tím nijak zásadně nezmění.
Pomýlenci!

Naštěstí jsem tu já a můžu to po včerejšku směle vyvrátit.
Je to právě naopak.
Naplnění člověku nikdy nepřinese potřebné věci.

Přitom, přátelé, stačí jedny legíny!
Nemluvě o botách.
Hluboce mě to uspokojilo... :-)
Od okamžiku, co je mám, je ze mě solidně úplně jiný člověk.

V podstatě mi zmíněný nákup zachránil budoucnost.
Doslova.

Nebudu totiž muset chodit na Zumbu v letitých těhotenských legínách s dírou na koleni.


Uznejte, že to by mě společensky naprosto znemožnilo.

čtvrtek 1. října 2015

Kam se poděl Erik?

Přátelé,

Dnes řešíme mnohem závažnější problém.

Tučňák Erik se pohřešuje!! 

Když si to uvědomíme zpětně, neviděli jsme ho už téměř nějakou dobu...

Erik se vyznačuje tím, že je to nepřehlédnutelný tučňák.

Jelikož je plyšovej a teď ještě k tomu ztracenej, nemáme žádnou jeho fotku, kterou bysme mohli dát na Facebook.

Nicméně vypadá skoro naprosto totožně jako tento jeho kamarád.


Akorát je o 32 cm větší.

středa 30. září 2015

O jelenech a gazelách III. - seznamovací okénko

Přátelé,

V předchozích příspěvcích o jelenech a gazelách jsme nakousli, kdo s kým, a podobně. Dosud jsme ale nevyřešili, kde!
Natož jak.
To by nám chybělo...

Přitom to je jedna z hlavních překážek spontánního vývoje událostí... A jak určitě tušíte, to prostě nemůžu dopustit.

Tímto tedy navazuju na praxi své slavné mládežnické rubriky (pod inovovaným názvem Srnka radí), kterou jsem provozovala kdysi před lety v jednom pofiderním plátku a v níž jsem řešila samé vztahy (a na závěr vztah k hudbě)... Soudě dle ohlasů, to byla rubrika, díky níž se nikomu život extra neposunul, což považuju za značný úspěch, protože jsem se tím dostala na úroveň prakticky všech zásadních časopisů životního stylu, které na trhu máme. :-)

(Vsuvka: Je zde určité riziko, že se v konečném důsledku tento příspěvek natáhne co do rozměru... Neříkal tu před pár dny někdo, že by se Srnka měla limitovat v počtu znaků? Jenomže... Přátelé, na anonymy my nereflektujeme. A navíc, vzhledem ke společenskému dopadu probírané problematiky představuje délka textu podružnost, kterou jistě decentně pominete.
Uznejte, že byste byli sami zaskočení, kdybych to napsala krátký...)

Ale k věci. Inu, seznamování. 
Množí se mi tu dotazy, KDE má dneska normální nezadaný (pracující) 30+ natrefit na jinou/jiného "normální/ho" (nejspíš také pracující/ho).
A to se ptáte vy MNĚ, 25+ matky na mateřské, již pátým rokem...?
Jasně. Samo sebou.
Dost bylo poraden, kde poradci všechno dostatečnou měrou (lépe i v několika životech paralelně) osobně prožili, že?
Roste poptávka po rozvláčných a běloskvoucích rádkyních (typu smetanový sýr), které nebyly mezi lidma prakticky celou věčnost.

Máte je mít.
Trilogie spěje do finále a dav si žádá konkrétních závěrů. :-)

Hlavní bod večera...
Přátelé, myslím, že se z toho dělá zbytečná věda. A bere se to strašně vážně.
A vůbec.


pondělí 28. září 2015

To je kniha!


Přátelé,

Naše knihovna si pro mě připravuje neustálé dárky. Toto je jeden z nich.

Pamatujete, jak jsem si řekla, že si budu zaznamenávat dětské knížky, které tu máme německy k dispozici v hojném počtu? Teda ty co nás berou.

Tak se ukázalo, že můj muž měl pravdu... :-).
Zatím to fakt nevystačí na samostatný blog. Víc si je čteme než o nich píšem.
Ale to nic nemění na skutečnosti, že některé stojí přesto za to, podělit se o ně.

Čili. Když mě nějaká cvrnkne do nosu, zveřejním to po novu tudy, jo? Snad si je užijete se mnou.

A tohle je zrovna jedna kniha!

neděle 27. září 2015

Bobřík vytrvalosti

Přátelé,

Tak jsem vám během 3 deštivých dní zrevidovala svůj blog.
Jakože celý. 
No to mě potěš!

Když pominu, co mě to vlastně popadlo (původně jsem si chtěla pouze zabilancovat - mých 21 týdnů je dobrý měsíc pryč a vyhodnocení nikde...), zachvátila mě panika, jestli vám mám dál co nabídnout...
No a po jeho přečtení jsem tedy dospěla k pár zjištěním, která vy, kdo ke mně občas nahlédnete, už jistě dávno tušíte v plném rozsahu...

A pokud jste přišli teprve nedávno, přináším je, abyste to propána nemuseli číst všechno nazpět. :-)

úterý 22. září 2015

Minutka minimalistická

Přátelé,

Dnes jeden dotek z vyšších sfér.

Umění je, přátelé, otázka výkladu.
Naše Sýkorka takto ztvárnila svůj sen.



Jedná se tedy o reprodukci, protože originál byl sestaven z tyčinek mikádo a než jsme je stihli vyfotit, byl přeskupen se v jinou formaci.
Nicméně.
Význam zůstal.

neděle 20. září 2015

O autech a ženách

Přátelé,

Nepochybně auta a ženy jsou nepřekonatelná kombinace.
Udělala jsem rychlou rešerši na internetu a zjistilo se, že je tomu tak již dávno :-)


Až na to, že my jsme kvůli tomu zřejmě odsouzeni už na věky věků chodit pěšky.

No posuďte sami.


Již dobrou třetinu roku uvažujeme o voze. Akorát že auto fakticky víc potřebuju já, takže mi muž ohleduplně sdělil, že si mám nadefinovat kritéria.

Jasná zpráva. To nemůže být problém. 
Definování kritérií mi jde v oblasti aut naprosto znamenitě. 
Která žena by s tím mohla mít potíže?
Je to moje hned druhá nejoblíbenější činnost, hned po sepisování jasných a konkrétních nákupních seznamů pro muže.
A kreslení plánků, kde se ta surovina v obchodě nachází.

Tak jsem se zamyslela. A už vím.

středa 16. září 2015

Je libo trochu růže na líčka?

Přátelé,

Tak to vypadá, že Čechy postihlo pár dalších letních dní. 
Dva nebo tak.
Ani za mák vám nezávidím a vůbec si nepřeju rychlý teleport... 
Protože víte, co tu máme my?
Máme lezavo.
Ha!

Vypadá to venku asi takto:
(Sýkorčina tematická imprese)

Zatím možná netušíte, v čem spočívá ta výhoda.
Nebojte, prozradím vám to. Ale nezaručuju, že po tomto odhalení ještě budete moct usnout. Samou touhou k nám okamžitě na skok vyrazit...

neděle 13. září 2015

Jak dál, když nevíte, jak dál?

Přátelé,

Nebojte na třetí díl o jelenech jsem nezapomněla a bude "už brzy na vašich displejích".
Ale dnes mám před sebou téma, v němž ještě nemám úplně jasno.
Což může znamenat dvě věci:

A) příležitost psát a psát a psát, než si ujasním, jak to vlastně mám

Nebo

B) příspěvek plný otázek na vás, abych se zorientovala skrze odezvu okolí

Samosebou, varianta A mě bude hrozně bavit. Ale úplně nevím, jak vás. Tak já zkusím tu druhou a uvidíme.

pátek 11. září 2015

O nocležnících

Přátelé,

Musím se vám k něčemu přiznat. Bylo to poprvé...

...co jsme nabídli nocleh někomu cizímu. Nevšední zážitek. Alenka v říši divů.

Znáte couchsurfing?
Kdo ne, to takhle studenti jezdí po světě. Někdy sami a někdy (jako v tomto případě) ve dvojicích. Vyberou si město, kam se chtějí podívat, a v online síti si vyhledají nějaké open-minded a velkorysé blázny, kteří je přivítají v deset večer u sebe doma, dají jim najíst, nechají je vyspat v čistém povlečení, ráno je zamknou v bytě, aby na ně nikdo nezaútočil zatímco v klidu chrupou, protože musí paralelně odvést své děti do školky, pak se vrátí, kolem desáté (když se ti dva vzbudí) jim nabídnou snídani, poskytnou jim mapu města, poradí jim s názvem jízdenky, dají tipy, co nevynechat, popřejí hezký den a vůbec nic za to nechtějí...

čtvrtek 10. září 2015

O čem to bude dneska?

Přátelé,
Asi zase nějaký cyklický objev. Myslím, že od vzniku blogu už máte nejspíš jasnou představu, že tady sinusově diverguju mezi tragickou notou a opětovným nádechem. Fázi v mínusu kompenzuju totálním enthusiasmem. To už všechno víte.

Takže bych vám to vlastně už nemusela psát. 
Jenže musím.
Protože mám sice báječný nadhled nad prožíváním ostatních lidí a nad cizími vztahy. Méďům a dalším stvořením dokážu nepřekonatelně radit. Ale nad sebou ne. V případě sebe jsem polapená každodenními náladami a trápím se pro úplně stejně malicherné věci jako ty naši pišišvoři.

A teprve když to tady vyleju, tak to najednou vidím. Jakobych vylezla na žebřík. Vlastně to je odrazový můstek. Zase se můžu sobě zasmát.

pondělí 7. září 2015

O jelenech a gazelách II. - zaměřeno na gazely

Přátelé,
Řešíme tady naprosto zásadní rozbor, abychom zase pronikli hloubš do vztahových jevů.
Dělíme si muže na jeleny (na ty jsme zaostřili minule) a medvědy.
Ženy naproti tomu na gazely a slonice.
Je vám jasné (kdo jste přišli až nyní), že bez toho se nedá strávit klidný zbytek dne...
Tak popojedem.

O jelenech a gazelách - aneb strasti začínajících vztahů

Přátelé,
A jsme zase u vztahů. Návštěva Prahy mi přihrála zajímavé téma, které tu s vámi musím probrat. Protože spousta kvalitních a jinak fantastických lidí se mi jeví být lehoulince zmatená, když dojde na odhad chování potenciálního protějšku a očekávání dalšího vývoje událostí. A tomu se musí předcházet. Když už nás to nenaučili ve školách. No uznejte - a kdo už méně povolaný by vám měl poskytovat zrcadlo než jedna naivní a vaší situaci na hony vzdálená srnka...?

Zvířecí paralely jsou na tomto blogu jako doma. Čili se usaďte (nebo se uvelebte, jak uznáte) a hned jdeme na to! A bude to trilogie (protože už jsem dlouho nepsala a grafománie mě opět dostihla). Vy ale už stejně žízníte po mých rozborech, čili si tentokrát na tu délku ani nebudete stěžovat.

neděle 30. srpna 2015

Tužky

Přátelé,

Mám malou úchylku.
Jsou to tužky.

Kdykoliv vkročím do papírnictví, dívám se, jestli by tam neměli nějakou zajímavou tužku. Mám ráda ten pocit, že jí držím v ruce, a ráda se dívám, jak je ořezaná do špičky. Většinou odejdu s prázdnou, ani ne tak proto, že by tam opravdu žádná zajímavá nebyla, ale spíš proto, že si řeknu, že je to divný, kupovat si tužku jenom pro ten pocit.

Ale kdybych se nezpochybňovala, tak bych si ji koupila a měla bych teď doma mraky tužek. Jen tak, na ozdobu.

Co myslíte, bylo by to divný a nebo by to stálo za to?
Vaše Š.

čtvrtek 27. srpna 2015

Juch, Čechy!

Přátelé,

Přivezu vám tochu deště do toho tropického pásu.
A kdyby mi cestou vyschnul v klimatizaci, tak aspoň kousek mé přítomnosti, po níž již jistě opět neskonale toužíte.

Moc se těším,
Vaše Š.

středa 26. srpna 2015

Na kolik pravidel lze rezignovat?

Přátelé,

Opět jedno rodičovské okénko poctivé sebereflexe.

U svých dětí používám lety prověřenou výchovnou metodu "pokus omyl". Jsem přesvědčená, že je to jediná dlouhodobě spolehlivá metoda vůbec.

Ano, některé příručky tvrdí, že děti se nemají mást proměnlivými pravidly. Že vadí, když řeknete jednou "jó" a podruhé "né" (nebo neřeknete nic). To je fakt.

Ale přátelé, prozdradím vám jedno protikouzlo.
Existují děti flexibilnější. Ty to zvládnou. Změnu přežijí. Nic to s nima neudělá.
Pak jsou děti méně flexibilní. Ty budou na vytváření pravidel spolupracovat a vyžadovat je. Mají je rádi a uklidňují je. Pro ty opravdu platí - nebořte jim svět příliš mnoha změnami.
A naprosto totéž platí pro rodiče

pondělí 17. srpna 2015

Staré deníky

Přátelé,

Někdy se ráda na chvíli nořím do minulosti.
Otevřu staré deníky a čtu si o sobě.

Je to fascinující.
Ty rozpaky.
To mládě, zmatené a neukotvené.
Bez kouska nadhledu, jen se strachující, jak působilo to, co řeklo.

Jsem mnohonásobně radši za to, že mi je třicet (ehm, dvacet šest samozřejmě ;-)), než kdyby mi bylo věčných sedmnáct. O propána, jen to ne!
Ne, že bych se teď už nikdy nestrachovala, ale obvykle to zpracuju v rozmezí jednoho dvou dnů.

A to si ještě představuju, že postupem času to se mnou bude ještě neskonale lepší než teď (což jak jistě sami uznáte, už málem ani nejde... ;-).

Tak na NÁS, ať zrajem vesele!
Díky, že jste taky nezůstali sedmnáctiletí.

Š.

Haló, milí přátelé?

Tak jsem uvažovala znovu o funkci toho blogu.

Ano, samozřejmě je to můj prostor, kde se zamýšlím a ujasňuju si svůj pohled na svět.

Můj napůl zápisník bezprostředních dojmů.

A nepochybně je to i (nedocenitelná) studnice zásadních životních rad, které bych si bývala strašně ráda od někoho moudřejšího přečetla, v dobách, kdy jsem se jako mladé ptáče zmítala v nejistotě, jak mám na některé životní události reagovat. Proto je teď, když už jsem strašně moudrá ;-), neochvějně šířím dál a úplně si představuju ty davy mladých slečen, které se díky mně vyhnou zbytečným životním pochynostem... ;-)

Ale vážně.

Předně je to ovšem, přátelé, můj kanál k vám.