Přátelé,
pozoruji kolem sebe čím dál častější úkaz - lidi si přestávájí dávat předsevzetí.
Také jsem si dlouhý čas nechtěla žádné dát.
Přišlo mi, že úkolů k plnění mám v bežném týdnu tolik, že už opravdu nemám kapacitu přibírat si do nich ještě další "Měla bych".
"Měla bych" znamená, že si myslíte, že dosud neděláte něco, co je správné, dospělé, nebo zkrátka nutné, abyste dosáhli něčeho, co je žádoucí. A že když se přimějete to dělat, tak konečně zažijete ten pocit, že jste správní, dospělí a už není možné, abyste toho žádoucího nedosáhli.
Potíž spočívá v tom, kdo to správné, dospělé a žádoucí stanovil. A tak se ptám. Byla jsem to já? Jasně, že já, odpovídám si napoprvé. Nikdo mi přece neříká, co mám dělat! Ale byla jsem to V HLOUBI DUŠE opravdu já? Nebo to jsou často jen zvnitřněná přání a představy někoho jiného? Nejsou ve skutečnosti MOJE, nýbrž vlastně JEJICH?