Jak čas pádí

Jak čas pádí

čtvrtek 30. dubna 2015

Na čem vyhasíná nadšení pro věc?

Přátelé,
Když se slušně vyspím, mám i celkem elán něco dělat. Ale i tak mě leckdy spousta věcí brzdí. Například, když něco neumím, nejde mi a nebo pro to nemám potřebné vybavení.

Chvíli jsem přemítala, proč mi tak hrozně vadí, že neumím některé věci, ale to, že neumím jiné věci, mi vůbec nevadí.
Momentálně mi vadí, že neumím šít.
Nevadí mi, že neumím vyrábět keramické hrnky a krásně je malovat.

Přátelé, objev: je to otázka vzoru (u mě).

úterý 28. dubna 2015

Domácí pravidla (aneb na čem všem trváme)

Přátelé,

Začínám se s Nevýchovou trochu smiřovat a rozhodla jsem se z ní vzít si to svoje. Co bude souznít s mým pohledem. Na lektorčin styl jsem si už trochu zvykla a vymanila jsem se z pocitu, že najednou budu MUSET překopat všechno, co jsem dosud praktikovala (i to dobré), a že mám odteď poslechnout zase nějaký nový princip. Celý a popořadě. To už jsem totiž párkrát udělala a to fakt nikdy nevydrží - je to jako dieta.
Ale aspoň už jsem přišla na to, že to vážně není potřeba. Ba, to dokonce škodí. Protože člověk o tom není vnitřně přesvědčen.
Udělám tedy jen to, co se mi bude zdát fajn.
A kromě Nevýchovy budu klidně dál číst jiné výchovné "příručky" nebo chodit na přednášky, poněvadž mě to baví.

V rámci inspirace jsem zrovna nedávno navštívila přednášku o výchově na téma: 
"Proč musím vždycky všechno říkat desetkrát? To musím vždy nejdřív křičet?"
O bližším obsahu se můžu rozepsat jindy, nicméně byla to taková směs. Spoustu z toho jsem věděla nebo dokonce už doma děláme. Ale kromě toho tam bylo několik inspirativních momentů.

neděle 26. dubna 2015

Při jídle se nemluví

Přátelé,
Vzpomněla jsem si, jak nás Sýkorka pěkně vypekla.

Člověk si často říká, že ho ty děti moc nevnímají. Že si plácá játra na různé zákazy, příkazy a pravidla, ale nikdo si z nich nic nedělá.

Ale pak stačí chvilka klidu a vhodná příležitost a pink, máme naše "pravidlo" zpět.

sobota 25. dubna 2015

Co to s tou Nevýchovou je?

Přátelé,

Jakmile jsem si řekla, že tu Nevýchovu prostě vyzkouším, vyvolalo to ve mně husté dilema. Měla bych se nejspíš nastavit tak, že do toho prostě jdu. Měla bych se otevřít. Nechat se vést, spolupracovat s lektorkou a prostě vůbec chovat se v souladu s kurzem.
Ale mě to nejde.
A to už u mně něco znamená.

Já jsem normálně strašně otevřený člověk. Inspiruju se všude. Zkouším si věci, které jsem odpozorovala u druhých. Snadno se do něčeho "zapálím" a pak jsem nadšená. V ten moment mívám spíše problém, že nevidím určité záporné stránky, které druzí, nezaujatí (pěkné slovo, výstižné), vidí hned. Nedokážu pak věc, do niž jsem se "zbláznila", racionálně odmítnout (i když bych někdy měla). Prostě, jsem přijímač. Dokud mám svobodu rozhodnutí.

Pokusím se vám popsat, s čím bojuju v jednotlivých týdnech, co Nevýchovu zkouším.

pátek 24. dubna 2015

Takže Nevýchova

Přátelé,
Do mého života vstoupila Nevýchova.
Nehledala jsem ji. 
Hledala jsem jen cestu ze spirály křiku, dohadů, pocitů marnosti a rodičovské neschopnosti.
Proto jsem ideální cílová skupina pro kurz Nevýchovy.

Co má dělat matka ve fázi útlumu?

Přátelé,
Moje několikadenní depka vyšla mimo jiné z toho, že jsem sice krásně odhalila své potřeby a vymyslela k nim docela zajímavé nápady na řešení, ale den má jen 24 hodin a já mám stále dvě malé děti, které moje potřeby moc nezajímají... :-) Ba, je jim úplně ukradené, že se potřebuju soustředěně učit německy nebo dělat doma v něčem systém. To si, mami, zkoušej po nocích, když my spíme. 
No, a když se k tomu přidá nějaká výjimečnost, emočně i energeticky náročná, jako byly mé 3 dny v Čechách, plány berou za své...

A tak jsem prostě propadla trudomyslnosti, že ty nápady nestihnu během těch 21 týdnů ani sepsat do konce, natož vyzkoušet.

středa 22. dubna 2015

Naplavenina

Přátelé,
Jsem zvědavá, jestli mě někdy přejde ten pocit, že tu jsme "navíc".
Jestli si někdy řeknu, že tu mám být, že naše přítomnost má třeba dokonce pro někoho přínos.

Zatím ve mně volně pluje občasný dojem, že "na nás není nikdo zvědavej", "nikdo o nás nestojí", případně horší kalibr "někomu zabíráme místo".

úterý 21. dubna 2015

Útlum trvá

Přátelé,

Už 3 dny mám rozepsaný článek a nemůžu ho dokončit.
To jsou takové fáze.

Elán, kdy toho stihnete mraky. Se dvěma dětmi, bez cizí pomoci. Spousta nápadů, spousta výsledků.

A pak jsou dny, kdy i učesat se je problém.
Nic mi nejde od ruky.
Všechno dělám pozdě a nebo na to rezignuju.
A ani čokoláda nepomáhá.

Už aby mě to zase přešlo.
Máte to taky?
Š.

pátek 17. dubna 2015

21 týdnů / Sebevědomí (epizoda 6.)

Přátelé,
Po obou úvodních příspěvcích jsem se teoreticky poněkud vyčerpala.

Je na čase vrátit se zpět na osobní rovinu a zase se sebou pohnout.

Tákže.
Jdeme na to.

Představte si, že jsem v nespecifikovaném okamžiku (na mateřské) nabyla dojmu, že nic zvláštního neumím. 
Nebo minimálně neumím nic pořádně (= tak jak jsem si myslela, že touto dobou už budu umět).

čtvrtek 16. dubna 2015

Tíha průměrnosti ve stínu expertů

Přátelé,

Mám pocit, že píšu samé úvodníky. Stále něco začínám.

Sice mě to hrozně baví a jsem to "celá já", ale pak propadám depresi kvůli tomu, že se vůbec nikdy nedostanu do stavu "expertízy".

Občas bych si hrozně přála být najednou na něco expert a moci poučovat ostatní (ehm, tedy korektně jim předávat zkušenosti, vést přednášky a udílet rady, za které by mě někdo platil). 
Na světě to chodí takto. Trávení funguje takto. Dětský vývoj probíhá takto. Být tou dámou, co pěstuje růže.
Ale nejsem expert. Kromě svých emocí a sebereflexe.

úterý 14. dubna 2015

Jdu na sever, jdu na jih

Přátelé, jsem zpět doma, uf!

Panebože, to snad ani nebylo skutečné.
Nevěřila bych, co se dá za 3 dny všechno stihnout.

To máte:

- 5 návštěv
- 1 pohřeb (svým způsobem taky návštěva, akorát na neznámé půdě)
- ve 4 obuvích sehnat dvoje botičky a dvoje dětské sluneční brýle
- vidět 6 prasátek, 4 ovečky, pštrosa, slepice
- sníst 2 zmrzlinové poháry a 1/2 melounu
- strávit 90 minut v autobuse, 30 minut v metru, 30 minut v autě a spoustu chůze
- ani jednou nemuset do sámošky a přesto opravdu spolehlivě snídat, obědvat, večeřet

Přátelé, kdo na tom máte svůj podíl (hlavně, že jste nás nasytili), velké díky!
A teď se budu regenerovat. Minimálně tři dny. Takže čekejte depresivní příspěvky ;-), ale nelekejte se jich. Deprese se dá také přeložit jako "stažení", což teď přesně potřebuju.

Žádné skupinky maminek s dětmi. Žádné lidi obecně.
Jenom domov, jídlo, slunce a klid.

Příště na dýl a volnějc ;-)
Š.

čtvrtek 9. dubna 2015

Úvod do Sebevědomí (krátká verze)

Přátelé,

Můj muž si stěžuje, že píšu příspěvky moc dlouhé.
Má recht.

Tolik řečí svět nepotřebuje.
Potřebuje stručně nastínit, "vo čem to je?" A pak slyšet návrhy "co s tím budu dělat?").

Teoretický úvodní rozbor k epizodě Sebevědomí

Přátelé,
Můj muž si stěžuje, že jsou mé příspěvky moc dlouhé. Přitom já se tím nejen vůbec netajím, ale dokonce to ještě drze připouštím. Já prostě nic kratšího psát nechci. Moje myšlenky neumí vyskočit na jeviště v ucelené muzikálové formaci. Mnohem pravděpodobněji je zahlídnete, jak bloumají po kopcích a občas na vás nějaká na dálku zamává. 

Zatím se mi ho nepodařilo přesvědčit, že se s ním nerozvedu, pokud můj blog přestane sledovat. Nejspíš má dojem, že je to jeho manželská povinnost. Přátelé (a milý muži můj), není - opravdu. Já se taky nenutím do prohlížení těch pavučin, co na počítači (laickým okem viděno) "progamuje" (ano, tuším, že programováním se asi označuje něco jiného, ale vy muži taky nepoznáte béžovou od krémové...;-). 

No, ale to jsme nějak odbočili.

středa 8. dubna 2015

Spirála chudoby (a nebo oblečkožrouti)

Přátelé,

Mám pocit, že se na mě náhle vysypal pytel cementu.

Musím narychlo odjet do Čech.
Jakmile se vrátím, druhý den odjíždí sýkorka na zájezd se školkou.
Ano, je to trochu na knap.
A to není všechno.
Jak jsem vám popisovala rodičovskou schůzku, musí mít v kufru zabalené (mimo jiné) tři kompletní sady oblečení od hlavy k patě.
A dvoje boty na prohození.

A zde se dostáváme k jádru pudla.
Chtěla jsem jí to již zabalit teď, abych nebyla ve stresu, až přijedeme. A že jako pojede do Čech, jen v tom, co zbyde v šuplíku.
Ale...
Ona toho nemá dost!

Co, když dítě kvílí a kvílí?

Přátelé,
Období vzdoru je tu. Malej nechce nic. A strašně kvílí. Ve skutečnosti je buď unavenej nebo má hlad. Nechce žádné z nabízeného jídla. Chce pouze mlíko, to zase nechci dát já (před svačinou). Kvičí a kvičí.

Chtěla bych udělat:

Když malej začne kvílet, popadnout ho, v cuku letu udělat, co je potřeba (dát ho spát, oblíct ho, dát mu najíst). Pokud se vzteká a protestuje, jen ho chovat, dokud se neuklidní. Vědět, že to přejde a věřit, že to vydržím až do konce.

Jak to reálně probíhá:
To, co je potřeba, nelze provést.
Je unavený, ale nechce spát. Má hlad, ale nechce jíst. Musela bych mu to jídlo nacpat do krku jako husám šišky, ale do tohoto bodu krize dosud nevygradovala.
Odmítá cokoliv (a stále u toho kvílí způsobem "maminkó, mami, maminkóó!" - a jakmile podám kousek jablka, housky, šunky, banánu, doplňte - "neci, néécíííí!!").
Chovat? Nechce. Leze mi na klín a když mu podám ruku, ječí a opět slézá.

pondělí 6. dubna 2015

Červené cedulky na nákupu

Přátelé,

Patřím k typickým impulsívním zákazníkům. Tedy, k ženám.

Když vkročím do obchodu, je to pro mě stejné, jako kdybyste vypustili labradora do masny... 
Všechno mě zajímá a v hlavě se mi začnou honit představy, co by se z toho dalo vyrobit za dobroty. A nakupuju. Pro regiment.

Už jsem se sice naučila odolávat zboží "v akci", protože vím, že je to jen marketingový tah skupiny výrobců, a mám ozkoušeno, že zboží se do nabídky brzy opět vrátí. Zásadně si nepořizuji žádné bonusové a věrnostní kartičky, abych nebyla myšlenkově fixovaná na konkrétní obchody. A neodebírám letáky.

neděle 5. dubna 2015

Rodičovství ve 2 minutách

Přátelé,
Mám asi tak tisíc útržků, které bych ráda nějak pojala.

Co je správně?
Sýkorka si přinesla dvě čtvrtky jablka, které si proaktivně sama rozkrojila.
Dobrej pokus, ale malej okamžitě dostal na jednu chuť. 
Mám na ni z pozice rodičovské autority apelovat, aby se rozdělila (i když se malej na "výrobě" čtvrtek nijak nepodílel) a nebo máme hájit její autorské právo, aby si svoje "dílo" snědla sama? Tzn. mám dát malýmu jiné jablko (i když se mi zrovna chce dělat něco úplně jiného než krájet jablka pro celou famílii)?

sobota 4. dubna 2015

Proč (obvykle) nečtu noviny

Přátelé, 

Slibovala jsem vám malé vysvětlení.
Už je to nějakou dobu, co nečtu noviny a nedívám se na televizi.

Tak předně - číst noviny doma v křesle je nesmírně fádní. Dobrodružství by bylo číst noviny někomu přes rameno v metru. Ten adrenalin. Nikdy nevíte, kdy vystoupí. Nebo kdy dočte stranu a otočí. Nebo kdy si toho všimne a začne vám to být blbé... Ale jezdím málo metrem, tak se k tomu nedostanu.

A televize mě strašně zdržuje. Mám pocit, že v ní není nic, co by se nedalo najít někde jinde, a navíc je to poněkud deformované. Zvířata jsou v ní placatější, lidské vztahy plošší, kytky v ní nevoní a tráva nelechtá.

pátek 3. dubna 2015

21 týdnů / Výpomoc (epizoda 5.)

Přátelé,
Tento bod mojí iniciativy mi nyní připadá poněkud nadbytečný.
Ale pro úplnost ho zde uvedu.
Ano, jsem stále na mateřské, přes den se věnuju dětem a nemám služku. Ale momentálně si nepřipadám, že je na mě toho nepořádku moc. Mívám takové dny, ale teď to zrovna jde.

Došla jsem ke zjištění, že situace v domácnosti je úměrná několika faktorům: 
- v jaké fázi svého vývoje jsou děti
- jaké nároky rodina má
- kolik věcí domácnost obsahuje