Jako kamínka

Přátelé, srnka zrovna nemůže psát, jelikož je horizontální a sálá. Už dlouho jsem neměla takovou pořádnou horečku.

Návštěva sídliště starých Slovanů mě evidentně skolila. A nebo to spaní ve stanu. A nebo bloudění cestou tam. Zkrátka toho na jednoho bylo moc najednou.

Zase je to ale docela fajn, mít tu možnost na pár dní zcela vypnout a celé je prospat, i když je mi fakt vedro. Bez dědy a babičky by to ale nešlo.

Tak jste v obraze a já budu pokračovat ve spaní. Hezké dny,

Š.

To ticho

Přátelé,

Člověk si občas myslí, že má jasné plány, jak postupovat kupředu svým životem.

Ale stačí náhodný slejvák a všechno je jinak.

Malej je nemocnej a najednou tu nejsou jeho úsměvy, otázky a překvapená "He?".

Je tu jen to ticho.

A já zjišťuju, že ty chvilky klidné přítomnosti nejsou o nic méně opravdové, přestože nezahrnují hurónský smích ani bušení srdce. Možná jsme v nich sami sebou víc než jindy - až na dřeň.

Stejně jako mraky plují po obloze a chvíle bezvětří jsou součástí počasí zrovna jako letní vedra a nebo temné bouřkové lijáky.

Š.

A zase ten nádech - chuť letět

Přátelé,

Žití v jiné zemi bych doporučila každému, kdo si někdy připadá polapený ve smyčce stereotypu.

Je to tak inspirativní.

Pokaždé když se vrátím z Čech a opadne ze mně únava, moje hlava je plná nápadů a představ.

Jsem jeden velký elán.

Mám chuť začínat, měnit a tvořit.

To je pro mě nejkrásnější období.

FRU - STRA - CE

Jsou chvíle, kdy opravdu nevím, co se sebou.

Všechno je špatně.

Nesnáším slunce, vedro a teplé pití.

Nesnáším, když děti vydávají zvuky nebo se mě na cokoliv ptají.

Nesnáším, když na mně kdokoliv mluví.

Můj sociální talent je v háji.

Jsem otrávená, odsekávám, mračím se a mám všeho po krk.

Je se mnou vyslovená radost pobejt.

Nejčastějc to nastává po nějaké zvlášť vydařené a příjemné společenské akci, kdy jsem celý den usměvavá. Asi je té spokojenosti na mně naráz moc.

Co s tím, když se do takové fáze dostanu?