Jak jsem se vzepřela v Baumtestu

Přátelé,

Ani vám nevím, jak to přišlo.

Ale najednou tak držím v ruce pastelku a maluju strom...

Ani nad tím nijak zvlášť neuvažuju a hle.

Možná vám na tom nepřipadá celkem nic zvláštního.

A tak mi dovolte krátký úvod (laskavý čtenář promine, i když bude delší :-)

Propad

Přátelé,

Z ničeho nic nemůžu psát.

Nejde mi to.

Moje hlava denně zachytí desítky bodů, o kterých bych se s vámi hrozně ráda podělila (různé "aha" a malé zázraky, které se u nás dějí), ale ve víru dění si je obvykle nestačím ani poznamenat.

A když si pak sednu večer k iPadu, abych svázala pár vět dohromady, najednou to nejde.

Postrádá to energii okamžiku.

Najednou mi všechno zní buď jako moralizování nebo jako vytahování.

Nejde mi napsat článek, který budu sama chtít číst.

Nevím, proč.

Mám hroznou radost ze spousty věcí, které se mi v posledních dnech podařily s dětma docílit. A nebo se sebou.

Ale nedokážu to sdělit.

Co s tím?

Myslíte, že by mi pomohl trénink? A nebo jen nadhled a zase kousek vtipu?

Noc zvláštních okolností a 10 rán po ní

Přátelé,

S přijezdem do Čech nastal u nás jako vždy rozvrat režimu.

To mě (opět, i když to nebylo poprvé) vyvedlo z konceptu, takže jsem si myslela, že musím nějak ZASÁHNOUT.

Ale proč vlastně?

Povím vám, jak bych si představovala ideální ráno:

O malé tramvajové zastávce

Přátelé,

Obvykle jsem v Čechách neustále v pohybu. Jezdím, scházím se, telefonuju a těším se na další setkání.

Tentokrát jsem se uprostřed pobytu v Praze zastavila na Malostranském náměstí a sedla si tam na deset minut na lavičku.

Prostě jsem jen seděla. Sama. V centru.

Byl to pro mně možná ten nejsilnější okamžik toho týdne. 

Chvilka klidu uprostřed ruchu velkoměstečka (Praha je vážně malinká).

Fungovalo by to ale kdekoliv.

Najít bod klidu, který člověku říká, že vše je, jak má být.

Že věci se dějou správně. (I když se nám ten průběh někdy nelíbí.)

Jen jsem seděla a pozorovala, jak město tepe. 

Jak jezdí tramvaje a kdo v nich všechno jede.

Jak proudí turisti, sem a tam a občas opačně. 

Jak svítí lampy. A tikaj hodiny. 

Foto: milujuprahu.cz