Jak jsem bilancovala

Přátelé,

Přichází doba, kdy se člověk zase ohlíží. Co ten rok přinesl. Čeho dosáhnul. Kam se posunul.

Ohlížela bych se taky, ale nejde mi to.

Nejde mi nic.

Zamrzla jsem při deseti stupních. 

Jsem o několik týdnů pozadu. Hlava se mi motá v kruzích.

Netuším ani, co dát babičce!

Můj advetní den vypadá asi takhle:

Vypravím děti do školky.

Měla bych sehnat stromek. Stromky se letos neprodávají tam, co loni. Jedu do zahradnictví. Cestou (3km) narazím na dvanáct prodejen stromků. Mám rozhodovací krizi.

Jdu se synkem na vánoční besídku a sním tam ostatním cukroví.

Měla bych taky upéct nějaké cukroví. Aspoň jedno.

Sednu si k receptům.

Dítě mě žádá, abych mu přečetla pohádku.

Čtu pohádku.

Měla bych taky zase někdy nějakou vložit na blog. Všichni bookbloggeři už své vánoční knížky zrecenzovali. Vyfotím prvni stranu, ale je na ní málo sobů.

Měla bych uvařit oběd.

Než začnu vařit, dítě mě žádá o svačinu a potřebuje na záchod.

Dávám mu razítko, že si řeklo samo.

Muž mě žádá přes chat, abych mu "něco" upekla na vánoční besídku do práce.

Peču kuře.

Jdu pro dítě do školky.

Dítě se ofrňuje nad obědem. Nechce tenhle, ale ten co mělo včera. Když zjistí, že není, chce tenhle, ale s jinou omáčkou. Když zjistí, že nemá na výběr, sní jen sůl.

Měla bych vymyslet, co přivezeme babičce.

Babička má ráda čokoládu.

Co kdybych vyrobila vlastní čoko pralinky? To už zvládli všichni foodblogeři.

Čtu recept.

Nechápu ten vtip, že na domácí čokoládu musíte nejprve rozpustit (čtěte: temperovat) koupenou čokoládu, nalít jí do formy, pak jí zase vylít, všechno utřít a dát to ztuhnout.

Nejsem foodblogger.

Peču perník.

Měla bych vymyslet, co přivezu našim.

Nejlepší by bylo namalovat mamce nějaký obraz. Akryl na lnu. "Jinovatka, tající", nebo tak něco. Hlavně aby to bylo hodně modré a abstraktní. Mamka má u nás stále schované akrylové barvy, které dostala loni. Všichni drawbloggeři už téma zimy, která utekla s vlky, dávno zpracovali.

Otevírám akrylové barvy. Někdo modrou barvou vymaloval vnitřek krabičky na akrylové barvy.

Nejsem drawblogger.

Jdu s košem.

Měla bych vymyslet, co přivezu kamarádkám.

Nejlepší by bylo jim něco praktického ušít.

Dítě si vyrobilo korunku ze zlatého papíru a nutně potřebuje provázek.

Nemám ani vánoční stužky. Stříhám šňůru ze zástěry.

Hledám střih na praktickou peněženku. Všichni sewbloggeři už jí dávno zvládli. Aspoň tu mini, co se do ní vejde jenom kupón do nákupního vozíku.

Já jsem zvládla povlak na polštář. Nejsem sewblogger. Chybí mi veškeré vybavení, které bych měla mít, abych mohla šít. Zejména nemám střihové rádýlko.

Nečtěte: "prádýlko". To nemám taky.

Měla bych aspoň vymyslet, co dostane můj muž.

Děti si udělaly uprchlický tábor uprostřed kuchyně. Chroupou slané krekry na svých peřinkách. Zamítla jsem jim žádost o azyl. Vyrazily o dům dál - do předsíně. V kuchyni po nich zbylo strašně odpadků.

Měla bych si naplánovat nákupy na příští týden. Abych na něco nezapomněla.

Děti mě žádají, abych jim zapla rádio.

Mažu jim chleba s máslem.

Cukroví stejně není zdravé.

Stane se něco, když letos OPRAVDU nebudeme žádné mít?

Měla bych aspoň vymyslet, co dám švagrům.

A co budoucí neteři nebo synovci.

Nalívám si skleničku domácího vaječňáku, který jsem dostala od Andrey, která nezaspala s přípravama tak jako já.

Měla bych se už vážně začít soustředit na Vánoce.

A taky bilancovat.

Všichni lifebloggeři už to udělali.

A taky si krásně nadekorovali obydlí.

Náš dekor "visící sníh", který jsme recyklovali z loňska, servaly děti v rámci hry na "pařáty".

V pokoji je ticho. Vlítnu tam. Dítě stříhá druhému vlasy.

Nejsem lifeblogger.

Babička dostane obyčejnou, zcela netemperovanou čokoládu, kterou za mě vyrobil někdo jiný. Nebo domácí vaječňák od mojí skvělé kamarádky. 

Děda dostane domácí škvarky, protože ty už naštěstí mám.

Kamarádky dostanou povlak na polštář. Vyšiju jim na něj monogram. Nemám šicí patku pro vyšívání. Když to nestihnu, dostanou kupónek do vozíku. Napíšu jim na něj monogram fixou.

Mamka dostane modrý obrázek od dětí. Při troše štěstí to nebude od modrých dětí.

Táta dostane svatý pokoj, načež Vánoce stráví v poustevně (a já mu to závidím).

A švagři? Stane se něco, když letos OPRAVDU nedostanou nic, jak jsme se dohodli?

Jestli mi to někdo bude zazlívat, ukážu mu ostříhané děti. Tak to končí, přátelé, když se člověk nechá strhnout svátečním rozjímáním!

Tak na vás!

Díky, že jste!!

Š.