Hra do dvojice

Přátelé,

Dnes mám pro vás takovou malou párovou hru. Chcete?

O co jde?

O nic menšího než komunikaci ve vztazích a taky o tom, jak se ve vztazích lidé cítí.

(Nevyhnutelný úvod: Čtu další knihu. Nepotrpím si úplně na rychlokvaškové bestsellery, i když někdy se v nich taky najdou zajímavé pohledy. Proto jsem přivítala tuto marketingově nenápadnou "stařenku", jejíž originál vyšel poprvé v roce 1984. V Čechách první překlad 1994. Jmenuje se Kniha o rodině a napsala ji Virginia Satirová, která by letos oslavila 100. výročí narození, kdyby bývala nezemřela již v roce 1988. Čili je to z dnešního pohledu "vykopávka" (ta kniha). Jenže něco v ní je nadčasově nosného. A to něco je laskavé porozumění lidem a spletencům, které si někdy (postupem času i víc) vytvářejí ve svých vztazích. Moc se mi líbí, že v téhle knize jakoby existoval prostor pro všechny možné pocity a vždy se pro ně mohl najít důvod a pochopení. Díky němu ovšem může teprve dojít k uvolnění toho zašmodrchance, k úlevě, změně a vývoji. Je to prostě četba plná naděje. Konec úvodní obhajovací řeči ;-)).

Čili.

Jak se ta hra hraje? Ve dvou. Tím myslím v páru. (Pokud máte děti nad deset let, tak i ve více. Ale stejně bych začla ve vaší partnerské dvojici.)

Představíte si všechny role, které zastáváte ve svých současných vztazích, přičemž důraz je kladen na nejužší svazek.

V našem příkladu mám já tři hlavní role:

1) Žena. (Jakožto sebepojetí.)

2) Manželka.

3) Matka.

Jsem samozřejmě stále i dcera, ale to pro tuto chvíli zanedbávám, jelikož to je hra partnerská. Dcera se třeba časem přidá, pokud to bude důležité. (Teda myslím, já. :-).

Samosebou, pokud si to budete chtít zahrát, ale nemáte ještě děti, no tak prostě roli matky/otce vynecháte (ačkoliv by mohlo být zajímavé zahrnout jí, pokud máte děti v brzké době v plánu nebo už na cestě).

Pokud nejste sezdaní, tak budete "partner/partnerka". A muž/žena. (Nebo pochopitelně žena/žena, muž/muž a tak. Koně a ovce nezahrnovat. ;-)).

Váš protějšek si sestaví zase své role, podle toho, jak odpovídají jeho situaci.

A teď co s tim?

Ke každé roli si vzájemně řeknete, co podle každého z vás znamená. Co by podle vašich představ tahle role správně "měla" obsahovat. 

Což znamená to, co s nejlepším svědomím dělate v této roli vy, i to, co byste považovali za ideál té role, k němuž byste třeba rádi směřovali, i přesto že jste si vědomi, že se vám to zatím v určitých ohledech nedaří.

Neboli: Správná žena/matka/partnerka je taková a taková, chová se tak a tak, "měla by" dělat to a to. 

Totéž platí pro role vašeho protějšku. Zamyslíte se, co byste považovali za naplnění takové role (obecně). Správný partner/otec by měl...

Kdybyste měli obavy, že se navzájem ovlivníte, když si to rovnou řeknete (protože samozřejmě nemůžete mluvit zároveň, ale postupně), tak si to prostě nejdřív napíšete. (Jako já. Ostatně dovedete si představit, že bych si něco nejdřív nenapsala...? :-))

Hluboké pravidlo hry říká - stručně. :-)))

Nevypisujte romány (ehm, připomínka do vlastních řad...). Tři až pět základních charakteristik, těch nejdůležitějších, stačí.

Ačkoliv, když jsem si tu hru zkoušela poprvé, zjistila jsem spoustu informací jenom z toho, jak (nevyváženě) dlouhý seznam jsem měla u některých rolí (matka...) na rozdíl od rolí jiných. Takže vlastně bych měla říct, nenechte se omezovat. Vidět, že jeden má někde spoustu očekávání a nároků, zatímco jinde ani neví, kterou třetí charakteristiku doplnit, je taky zajímavé.

No a pak? Prostě si o tom můžete povídat, vyjasňovat a pročišťovat. (Dokud vás to neomrzí a nerozhodnete se radši vylézt po okapu na protější dům... Tedy, pardon, trochu jsem se nechala unést současným předčítáním Pipi dlouhé punčochy našim dětem na dobrou noc. :-))

Prostě, jednoduše.

Připadá mi moc fajn čas od času zjistit, že některá očekávání máme v páru úplně jinak a že se vlastně můžeme osvobodit od některých, která děláme jen z pocitu, že "bychom měli", ale vlastně o ně na druhé straně ani nikdo zvlášť nestojí a rozhodně nás podle nich nehodnotí za správné... (ženy/muže/partner/ky/matky/otce...). 

Tak. Co si o tom myslíte? Bude se vám do toho chtít?

Každopádně, až si tu hru zahrajete, napište mi "už" a já vám pak následně popíšu, jak jsem si ty role sesumírovala já. Nechci vás ovlivňovat předem :-)))

Díky, že s váma můžu takové nápady sdílet!

Š.