všimli jste si také toho paradoxu...?
Když něco někde neleží, tak o to nelze zakopnout.
Tudíž si jeden nemusí všimnout, že se to má nacházet jinde.
Tudíž nemusí ani omílat "ukliď si", což některé osoby těžce nesou.
Jenže...
Když se něco neděje (co mi vadilo), tak si pak kolikrát ani nevšimnu, že tomu hergot přece něco muselo předcházet.
Neboli, že některé osoby například to pyžamo uklidily samy od sebe, i bez připomínání.
A nedojde mi, že jsem to ani patřičně neocenila.
Uznejte, přátelé, je to nespravedlnost.
Když uděláte vše, tak jak si to nadřízený (nebo maminka) přál, kolikrát tím vypadnete ze zorného pole...
To je ten pocit, že "dělám to, co po mně chtěli, a nikdo to nevidí..."
Naše Sýkorka se proto rozhodla podobnému přehlížení předcházet a hlásí:
"Mami? Podívej se na zem! Co tam je?"
- "Nic" na to já.
"A to znamená, že...?" triumfuje ona.
- "Jsi úžasná" dávám zaslouženou odezvu.
Aneb asertivita v praxi.
Hezká letní rána!
Vaše Š.
