Zamilovaná

Naší Sýkorce se líbí Lovis.

Ve školce se ho dokonce zeptala "Magst du mich?" (Máš mě rád?) A on řekl: "Eh... Ja."

Čímž je to hotové.

Pár dní poté mi jeho maminka s potutelným úsměvem sdělila, že "Lovis ist in sie total vernarrt". (Je do ní úplně zažraný.)

Prima.

Jak se to projevuje, mi ale neřekla.

U nás se to projevuje tak, že Sýkorka neustále hovoří o tom, co Lovis udělal, jak se tvářil, jak utíkal a že jí dal hadr na hlavu (což jistě uznáte, je jednoznačný projev toho, že má někdo někoho rád...).

Co s plačícím dítětem

Přátelé,

Dnes s vámi chci sdílet jeden svůj AHA moment.

Seděla jsem ráno ve školce, když v tom vyběhla ze třídy holčička Viktorie do haly, "aby ji nikdo neviděl" a dala se do pláče. Tety momentálně měly cosi jiného k řešení, tak jsem šla za ní já a ptám se: "Co se děje? Pověz, proč pláčeš?"

Ona na to, že si chtěla jít hrát do haly s Laurou, ale nikdo si s ní nechce hrát. A usedavý pláč. Tak se ptám dál "Ty myslíš, že si s Tebou nikdo nechce hrát? Nebo sis chtěla hrát s Laurou a ona nechtěla?" (Ve školce totiž ráno ještě spousta dětí chyběla, které by si jinak možná rády hrály.) Prý ano, Laura už nechce do haly, i když na tom byly domluvené. Já na to, že tomu rozumím, že je to těžké.

Žít nebo toužit žít

Přátelé,

Hlodá mi v hlavě jedna věc.

Jakto, že jsou lidé, kteří stále o něčem sní a představují si, jaké by to bylo, kdyby...?

Ale nejdou a nezkusí to.

A pak jsou lidé, kteří si moc žádné představy nedělají - prostě cestují životem a zkouší všechno možné, aby se přiblížili ke svému (možná) vytyčenému cíli (a možná se jim to ani nikdy nepodaří).

Neříkám, že by první skupina byla horší (samozřejmě hlavně proto, že do ní patřím, he he). Ale je jiná. Má rozlehlý vnitřní svět představ, ale chybí jí některé zkušenosti z toho okolního.

Dá se mezi těmito skupinami přeskočit? Co myslíte?

Dá se dostat do té druhé, když je člověk nějak (nejspíš z rodiny) nastaven spíš být spontánně v té první?

Nebo je to otázka introverze?

Potřebuje člověk peníze, aby byl v druhé skupině? Kolik?

Jak to ti druzí dělají, že se dokážou rozhodnout jen pro jednu věc a pak se jí klidně věnují roky rokoucí až téměř do dokonalosti?

Kinderbücher

Přátelé,

Jak si tak užívám mateřskou, zjistila jsem, že by byla škoda nevyužít té geniální nabídky, kterou tu mám k dispozici, totiž německých dětských knížek.

Samozřejmě, je skvělé, kolik krásných knížek se v současnosti vydává v češtině.

Akorát ty krásné a nové jsou v Čechách dost drahé a sehnat je z druhé ruky, to je docela kumšt. Pro mě je kumšt sehnat je i z první ruky a většinou nemám trpělivost čekat, až zase pojedu za dva měsíce do Čech.

My matky budeme jednou tchýně!

Jednou z výhod manželství může být to, že člověk získá vzor, jak se může/má chovat tchyně ke své snaše.

Já vím, přátelé, že se to mnohým nebude zdát jako výhoda.

Mít druhé RODIČE!

Ale přesto.

To se hodí, zvlášť když jakožto žena máte syna a doufáte, že jednou se role tchyně nevyhne ani vám. Těším se na ženu, kterou si jednou náš mrňous přivede (i na všechny které se rozhodne nepřivést).