My matky budeme jednou tchýně!

Jednou z výhod manželství může být to, že člověk získá vzor, jak se může/má chovat tchyně ke své snaše.

Já vím, přátelé, že se to mnohým nebude zdát jako výhoda.

Mít druhé RODIČE!

Ale přesto.

To se hodí, zvlášť když jakožto žena máte syna a doufáte, že jednou se role tchyně nevyhne ani vám. Těším se na ženu, kterou si jednou náš mrňous přivede (i na všechny které se rozhodne nepřivést).

Chtěla bych být pro budoucí ženu svého syna takovou tchyní jako byla ta moje pro mě.

Byla totiž nejlepší.

Nepíšu to z alibismu, protože si to už bohužel nemůže přečíst.

Nepíšu to ani kvůli komukoliv, kdo jí znal a číst to může.

Píšu to, protože mi chybí (a to hodně) a zrovna musím dost přemýšlet o tchyních.

Protože, i kdyby se mi nakrásně povedlo, kým chci být pro svou snachu, zhola vůbec to nevypovídá o tom, jaká tchyně budu jednou pro manžela svojí dcery... 

Není to zdaleka ani omylem ta stejná osoba. Přestože to budu v obou případech já.

Myslím, že je to magický úkaz něco na způsob tohoto:

Zdroj: http://brainden.com/hlavolamy/zrakove-klamy-tvare.htm

Schválně, přihlaste se všichni muži, kdo byste pozvali svou tchyni dobrovolně na návštěvu, kdyby vaše žena právě nebyla doma? Bez žádného vedlejšího záměru (jako že máte jinak na starosti trojčata sám). 

Kdo byste s ní (plus dětma, pokud máte) jeli dobrovolně na koupaliště bez vaší ženy? Bez sebemenšího zlého úmyslu. 

Kdo byste s ní klidně jeli na dovolenou (i s vaší ženou), dokonce byste to byli vy, kdo byste to navrhli, a těšili se na to?

Myslím to naprosto vážně.

Napíšu si na papírek tajné číslo, kolik hádám, že se vás přihlásí. 

Skoro se můžu i vsadit. 

Jestli to bude víc, pošlu vylosovanému šťastlivci lakmusové papírky na měření ph moči, protože to, že byste to všechno dobrovolně udělali může znamenat jen dvě věci - totiž, že jste viděli, pochopili a opravdu důkladně si vzali k srdci ponaučení Čtyř dohod "neberte si NIC osobně" a nebo... že vaše tchýně je celá po vaší roztomiloučké dceři a nemůžete jí zkrátka odolat (zvláště jim dvěma v kombinaci).

Lakmusové papírky s tím nemají nic společného, ale mám je navíc a potřebuju si udělat místo v koupelnové skříňce. :-)

Vaše žena by totiž zpravidla takovou dovolenou (s vlastní maminkou a vámi) nikdy sama nenavrhla, pokud by se rozhodovala čistě v zájmu zachování svého duševního zdraví. Z toho vidíte, že ženy jsou schopné opravdu neskonalých obětí na sobě samých jen aby umožnily něco, co je podle nich správné / morální a přinese to hodnotu někomu dalšímu (například dětem). 

(Ano, použila jsem slova "tchyně" a "hodnota" v jednom odstavci a jsem zcela při vědomí.)

A teď si představte, že tohle všechno, na co se vás ptám, bych já jakožto snacha mojí tchyně, udělala bez mrknutí jediného oka téměř kdykoliv, pokud bych ještě měla tu možnost.

Není z toho nad slunce patrné, že být tchyně pro zetě musí být zakleté?

A není tragické, že my všechny ženy, které máme dcery, budeme jednou "z ničeho nic" jako odměna za všechnu tu snahu takto začarované?

Budeme to pořád my, ale už to nebudeme my. Budeme navíc TCHÝNĚ!

Jde mi z toho mráz po zádech.

Přemýšlím, že uteču do lesů den poté, co se moje dcera vdá, a stanu se divoženkou.

Dám včas vědět, kam to plánuju a třeba se ke mně někdo přidá. Založíme tchýní les a od šesti do šesti budeme sedět kolem močálu a čekat, až nás naše skvělé snachy vysvobodí z ropuší podoby. Pak s nima vyrazíma na koupaliště a svět bude zase v pořádku.

Těšíte se?

Já moc ;-).

Š.