Člověk si občas myslí, že má jasné plány, jak postupovat kupředu svým životem.
Ale stačí náhodný slejvák a všechno je jinak.
Malej je nemocnej a najednou tu nejsou jeho úsměvy, otázky a překvapená "He?".
Je tu jen to ticho.
A já zjišťuju, že ty chvilky klidné přítomnosti nejsou o nic méně opravdové, přestože nezahrnují hurónský smích ani bušení srdce. Možná jsme v nich sami sebou víc než jindy - až na dřeň.
Stejně jako mraky plují po obloze a chvíle bezvětří jsou součástí počasí zrovna jako letní vedra a nebo temné bouřkové lijáky.
Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.