FRU - STRA - CE

Jsou chvíle, kdy opravdu nevím, co se sebou.

Všechno je špatně.

Nesnáším slunce, vedro a teplé pití.

Nesnáším, když děti vydávají zvuky nebo se mě na cokoliv ptají.

Nesnáším, když na mně kdokoliv mluví.

Můj sociální talent je v háji.

Jsem otrávená, odsekávám, mračím se a mám všeho po krk.

Je se mnou vyslovená radost pobejt.

Nejčastějc to nastává po nějaké zvlášť vydařené a příjemné společenské akci, kdy jsem celý den usměvavá. Asi je té spokojenosti na mně naráz moc.

Co s tím, když se do takové fáze dostanu?

A) mě přežít bez komentářů.

Dá se to, ale dlouhodobě je to frustrující. Máte pocit, že se to furt opakuje. Chvilku pohoda, pak se něco (neznámé příčiny) pokazí a moje nálada je pryč. Soptím. Druhý den (opět z neznámé příčiny) je vše zase dobré.

Jisté je, že se u mě vždy to mizerné zase v dobré obrátí.

Co je nejisté (a tudíž nepříjemné), že se nedá odhadnout, kdy.

B) mi vynadat, že jsem protivná.

Nefunguje. Odzkoušeno.

Totéž - se mě ptát, zda "se slyším". Ano, slyším. 

Vím, že mé okolí nebaví se na mně dívat, jak srším blesky.

Vím, že jsem nerudná, ale (někdy) nevím úplně přesně, proč. Co to vlastně spustilo (nejčastějc jsou za tím banální příčiny jako únava/hlad/latentní konflikt na obzoru nebo za mnou). V každém případě nevím, jak z toho rychle ven.

"Co by mi pomohlo, aby mi bylo zase líp?"

Někdy to nevím.

Protože si tu otázku sama nekladu.

C) uznat moje pocity a pokusit se mi předchozí otázku položit.

"Bylo toho dnes dost, co?"

"Co bys potřebovala?"

To by bylo parádní.

Už jen proto, že bych nebyla "černá ovce" a nepřipadala bych si jako vyvrhel za to, že mám "nálady". Mám je, no. Rychle se mění. Je to blbý, ale v jádru jsem pořád dobrá duše.

Mám své děti, muže i rodiče ráda, i když syčím jako labuť a není se mnou rozumná řeč.

Potřebuju jen trochu pochopení, jasnozřivosti a nekonečné trpělivosti.

Uhádnout, co by mi pomohlo jako první.

Nehubovat, sednout si se mnou a rozebrat.

Mám náhled, zabere to.

Šlo by to?

A já zkusím totéž (čili C je správně) aplikovat i vůči vám ostatním.

Pomohlo by vám to taky?

Díky,

Š.