Přátelé,
Z ničeho nic nemůžu psát.
Nejde mi to.
Moje hlava denně zachytí desítky bodů, o kterých bych se s vámi hrozně ráda podělila (různé "aha" a malé zázraky, které se u nás dějí), ale ve víru dění si je obvykle nestačím ani poznamenat.
A když si pak sednu večer k iPadu, abych svázala pár vět dohromady, najednou to nejde.
Postrádá to energii okamžiku.
Najednou mi všechno zní buď jako moralizování nebo jako vytahování.
Nejde mi napsat článek, který budu sama chtít číst.
Nevím, proč.
Mám hroznou radost ze spousty věcí, které se mi v posledních dnech podařily s dětma docílit. A nebo se sebou.
Ale nedokážu to sdělit.
Co s tím?
Myslíte, že by mi pomohl trénink? A nebo jen nadhled a zase kousek vtipu?
to je jen obdobi, prejde to :] pisu uz par let a vzdycky to mam taky tak, proste pak chvili nepisu a pak zase zacnu... sedmi
OdpovědětVymazat