Jak prožívat radost - aneb o kompotu

Přátelé,

Já bych si strašně přála takovou jednoduchou věc: užívat si svět.

Každý den.

Tak jako děti. Když jim teda člověk nestojí v cestě.

Čtu několik blogů.

I těch, co jsou zamýšlené jako "zápisky radostných okamžiků".

Jsou paradoxní.

Obsahují střípky radosti. A pak střepy toho, jak to OBVYKLE s tou radostí nějak neklape.

Jsou čtené, jelikož rezonují se spoustou lidí.

Lidi, kteří potřebují číst o radosti, jsou ti, kterým chybí.

Proto vlastně vítají, když se dočtou, že autor taktéž (aspoň DŘÍVE) zažíval ty stejné propady, smutky a neúspěchy jako zažívají oni.

Hledají návod, jak tu radost do svého života přivést.

Jenže, když se ho dočtou, tak je to uvrhne do beznaděje, že se jim nikdy nepodaří docílit stejných okolností. Mít a zažít totéž.

Ano, nepodaří.

Protože radost není v těch věcech a konkrétních událostech.

Radost není vůbec venku. 

Je vevnitř.

Lidi, kteří prožívají radost opravdu často, o ní nepíší. 

Oni jí žijí.

Je možné se o tom dozvědět jedině tak, že je uvidíme a uslyšíme.

Ne, jak vypráví, kde potkali radost.

Ale jak vypráví o něčem úplně běžném, s takovým nadšením, že přeskakuje na ostatní jako z prskavky.

Právě jako děti.

Mami, mami, hele!!

Pro nás jen louka pampelišek. Odkvétají. Měly by se posekat. Není tu kam šlápnout. Senná rýma. Smůla na rukách. Nudné pampelišky, každý rok stejné.

Ale pro ně je to LOUKA! 

PLNÁ PAMPELIŠEK, mami!

Nekonečné možnosti. Věnečky. Prstýnky. Žluté pole jako měkká deka. Foukání chmýříček a sledování, kam letí. Do nebe!

Nebo takový kompot.

Jste dítě, máte jít spát, ale místo toho řeknete "kompot". Sestra/bráška se začne řehnit na celé kolo. A tak zahlásíte "kompot" znovu. Zase se směje. Opakujete "kompot" dál a dál. Na rozdíl od dospělého, kterému to už dávno nepřipadá "legrační", sestra/bráška se řehní pořád dokola. Až se vzájemně vyřehtají, spokojeně usnou.

Je to tam.

Chápete?

Mohla bych popsat stohy papíru, jak máme trénovat radost, a nic by se stejně nezměnilo. Vylévání litánií už vůbec nepomáhá a v zásadě to nikdo nečte, protože to má energii, která táhne dolů místo nahoru. Přitom stačí mít otevřené srdce a pustit do něj svět.

Je to tak prosté, a my dospělí tak zamorousovaní.

Co s tím?

Š.