Přátelé,
Dnes jsme strávili báječné odpoledne.
Šli jsme na zumbu (holky) a plavat (kluci).
Cílem mělo být to, že děti odpadnou.
Dnes již naše Kubánská cvičitelka nebyla "nakřáplá", takže už o zumbě nemůžu prohlásit, že je na mně málo akční a ani se při ní nezapotím. Ovšem v legínách to stálo zato.
Osobně jsem poskakovala celou hodinu, což mi doslova napumpovalo krev do žil. To se v praxi projevuje tak, že si možná zvládnu číst až do desíti.
Sýkorka poskakovala výlučně posledních pět minut, což jí napumpovalo krev do žil. To se projevilo tak, že po odchodu z tělocvičny tři čtvrtě hodiny lítala s Brundibárem po městě, lezla po všech lampách, proběhla všechny uličky v obchodě, zdolala houpací mašinku a pak ještě skoro všechny cestující v autobuse.
Co dělal v bazénu můj muž se synkem, to nevím. Ale to dítě přísahám šáhlo po odchodu z bazénu úplně na všechno. V obchodě snědlo rajčata dřív než jsem je stihla zakoupit. Nepřetržitě se hejbalo, jak kdyby vypilo lektvar ze tří marcipánových rohlíčků (patrně za mého bezvědomí), které jsem již na tento efekt v minulosti prověřila. Na zastávce autobusu vyvinulo hru "seber veškerou rosu ze živého plotu a otři jí mamince do kalhot". Venku hrálo na tichou poštu, ač to patří domů. Doma hrálo fotbal, ač patří ven. A mluvilo a mluvilo, dokud jsem nezhasla. A pak mluvilo ještě asi hodinu, ale už nevím o čem, protože mám zacpané uši a spím :-)
Přátelé, ještě že máme někdy takové krásné dny. Jinak by to byla fakt nuda. Dosadťe si sami, zda míním tyto a nebo ty zbylé, kdy děti svou roztomilostí obšťastňují svět v uctivé vzdálenosti od nás.
Díky za ně,
I za vás, co je taky rádi :-)
Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.