Jak čas pádí

Jak čas pádí

pátek 2. října 2015

Pozor, boty! Pochodém...

Přátelé,

Dnes si tu společně vyvrátíme jeden mýtus.

Zlí jazykové tvrdí, že VĚCI člověku nikdy nepřinesou skutečné naplnění jeho potřeb.
Že v hloubi duše bude pořád stejný, ať si koupí cokoliv na světě. Život se mu tím nijak zásadně nezmění.
Pomýlenci!

Naštěstí jsem tu já a můžu to po včerejšku směle vyvrátit.
Je to právě naopak.
Naplnění člověku nikdy nepřinese potřebné věci.

Přitom, přátelé, stačí jedny legíny!
Nemluvě o botách.
Hluboce mě to uspokojilo... :-)
Od okamžiku, co je mám, je ze mě solidně úplně jiný člověk.

V podstatě mi zmíněný nákup zachránil budoucnost.
Doslova.

Nebudu totiž muset chodit na Zumbu v letitých těhotenských legínách s dírou na koleni.


Uznejte, že to by mě společensky naprosto znemožnilo.

Copak tam snad chodím cvičit?

Ne, přátelé, tak to vůbec. Především tam jdu přece udělat dojem.
A to ne jen tak na kdekoho!
Je mi vám jedno, co si o mně pomyslí ty ostatní cvičenky ve vynikajících outfitech.
Ale já se tam vidím v odrazu okýnka!
A ta díra na koleni prostě neustále strhává pozornost na sebe a já pak pletu kroky.

To má dramatický dopad na mou orientaci v prostoru, která byla po první lekci převážně v troskách. Někdy i pod nimi.
Věřili byste, že jsem se vlivem toho jala z tělocvičny odcházet po schodech dolů, přestože do tělocvičny jsem přišla také po schodech dolů...?
(A nebylo to díky zabudovanému vynálezu otáčecího kopce.)

S tím už je ale konec.
Prozřetelnosti se mne zželelo a nastrčila mi do cesty obchod.

Nadále mě tudíž ta hrstka natrénovaných koček nemůže zmást.
Přeju jim, že již nepotřebují nápovědu od lektorky na druhém konci tělocvičny, kam ani nedohlídnu. Bodejť, když nastouply do kurzu, tak jak se má - na začátku. A né jako někdo..., na konci září.
Bod pro ně. 
Ale já v nových legínách, zazářím!
A třeba díky nim už příště nebudu tak drkotat zumbama.

Moment...?
Někde se nám ztratila zmínka o botách. Když už ten nadpis naznačuje...
Hm. Co jsem to jen o nich chtěla...?

No prostě, přátelé, abych předešla závisti, nebojte. 
Byly to hrozně levné, naprosto obyčejné nikdy nenošené boty z druhé ruky, které mi budou ukrutně slušet, ale vás se to nijak nedotkne, protože jsou lehké a černé a krásné a já si je v říjnu do Prahy nepřivezu, protože by si mi je tam zaručeně někdo vypujčil přímo z nohy... ;-)

Taktéž legíny mi není proč závidět. Stály mě pouhé 1€ a myslím, že je někdo šil přímo pro mne.

Řekla bych, že to je fér.

Marketing jsme si tedy obhájili. 
Sláva, podstatný krok pro záchranu světové ekonomiky splněn.
Můžeme jít spát ještě dnes.

Díky,
Š.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.