O návštěvách

Přátelé,

O víkendu jsem si přišla jako naprosto vzorná návštěva.

Skoro až Karkulka.

Donesla jsem krásnou kytku a domácí bábovku.

A odevzdala dvě správné děti na hlídání, které pak celé rodině dělaly radost po zbytek večera. Zvláště tím, když spořádaně usnuly a vzbudily se až ve slušných sedm ráno.

Myslím, že jsem si tím náš volný večer prostě vysloveně zasloužila.

A hostitelé si zase zaslouží náš neskutečný vděk.

Nejen za to, že naše děti báječně obstarali.

Ale též, že nám je opět dovezli zpátky.

Protože přátelé, ačkoliv bylo úžasné strávit bezstarostně celý večer řáděním na bále, 

následující dopoledne bez nich už bylo jakési podivně prázdné.

Vrátilo mě do časů, kdy jsme byli s mužem ještě pouze spolu.

A upřímně to nechápu. Co jsme celé dny dělali?

To jsme jako to ticho vyplňovali stále jen sami dva?

Měli jsme sice, pravda, psy.

Ale i pes strávil půl dne chrněním v košíku.

Nicméně, bez dětí (a psů) je zkrátka doma divný klid. Až moc klidu.

A tak jsem moc ráda, že už jsou zase doma. A hulákají tu jak na lesy.

Asi i proto odjakživa zbožňujeme návštěvy.

Ehm, né, že bysme měli tak hlučné návštěvy, ale..., no myslela jsem to tak, že... návštěvy jsou od toho, aby ten klid nabouraly... Hm, z toho už asi nevybruslím... Ale však vy to pochopíte, koho se to týká.

Máme prostě návštěvy rádi...

Mít pro koho uvařit, povykládat, dostat nové tipy.

(Samosebou mám pro koho vařit každý den. Ale ono jde taky o změnu perspektiv. Je jiné uvažovat, co uvařím pro návštěvu - co třeba neznají, rádi ochutnají.)

Nemluvě o tom, že taková návštěva má jednu skvělou vlastnost - přiměje nás vygruntovat.

To člověk taky moc nedělá, dokud je jenom ve dvou. Protože k čemu?

A když má děti, zase to už moc nejde (byt je "trvale v rekonstrukci").

Takže se to prostě fakt hodilo, že jsme mohli uklidit a zůstalo tu přesně 1 celou hodinu uklizeno :-).

Je to zkrátka bezva.

Svět je úplně v pořádku, když obsahuje návštěvy.

Díky za to,

Š.