Jak odolat volání trhu?

Přátelé,

Dnes s vámi nutně musím probrat úspory.

Došla jsem totiž ke smutnému zjištění, že moje schopnost šetřit diverguje podle marketingových sil přilehlých obchůdků. A to velmi.

Přitom jsem přátelé nasáklá z oboru - takže bych měla být vůči odporným reklamním trikům imunní (nebo minimálně ostražitá)!

Ale momentálně do toho mám fakt daleko a je potřeba si to veřejně přiznat.

Bohužel mi (i po mateřské) zůstaly zachovány ty staré mozkové struktury. Ty pra.

A marketingoví specialisté to moc dobře vědí.

Líčí na mně.

(Na vás taky.)

Podstrkávají mi neodolatelné nástrahy.

Například děti, které se na plakátu při hře s čímkoliv ustavičně smějí.

Modelky, kterým všechno sluší.

A louhované croissanty.

Pociťuju nesnesitelné napětí, když si odepřu předměty, které mají děti v rukách a modelky na sobě. Ale na ty jsem naštěstí vyvinula protifígl.

DEN ODSTUP.

Jak to funguje?

Včera jsem si například okamžitě chtěla koupit funkční čelenku. Protože žádnou nemám a kdykoliv jedu v zimě na kole z kopce (to znamená od nás naprosto kamkoliv), tak by se mi hodila i pod čepici.

A tak jsem si řekla "ok, tak prostě jo, ale až zítra". 

Zajedu si sem zítra a odvezu si to.

Totéž s těmi zajímavě řešenými šaty, co jsem zahlídla v sousedním městečku.

Koupím je zítra.

A znáte výsledek?

Správně. Lenost je silnější než veškerý marketing!

Druhý den zjistím, že ty skvělé pletené šaty asi nepotřebuju tolik, abych kvůli nim šla v dešti ven. Ostatně jedny tu už mám a měla jsem je na sobě přesně třikrát.

A bez té čelenky to taky nejspíš přežiju i dál.

Ani naše děti nepotřebují ty lákavé omalovánky tak moc. Rozhodně ne, kdyby měly vést k tomu, že se budou nepřetržitě smát. Víte, jak jsou dvě neustále se tlemící děti emočně náročné...?

Jediné, u čeho mi bohužel daný protifígl vůbec nefunguje, je louhovaný croissant...

Vyrobili ho totiž přesně pro mě. Bohužel. 

Chci ho. Hned a teď a klidně i víc.

Je v něm děsně soli. A tuku. A sody.

Je šíleně dobrej a mě už se v hlavě vytvořil dopolední svačinkový reflex.

Zajímavé je, že na mého muže nemá louhovaný croissant pražádný vliv. Vlastně ho nedokáže vůbec pozřít. 

Ovšem my s Brundibárem bysme se po něm utloukli.

Jenomže stojí 1,30€/ks. A to máte při denní konzumaci 7,80€ týdně (v neděli ho nemívali)! Měsíčně bych projedla 30,40€ jenom za louhované croissanty!! A někdy i víc, když se Brunďouch nerozdělí a musím si jít koupit pro sebe nový.

No uznejte.

Marketing by se měl zakázat.

Stejně jako posypávání pečiva na bázi másla krystalkama soli.

Neslaný rohlík by totiž nikdo nejedl. A už vůbec by nebyl ochoten za něj vysolit tolik peněz. Sebral by si radši jablko u cesty a byl by zdravější, krásnější, jako miss.

Jenže ho zatím nikdo nezakázal. A co máte teda dělat, když si od pekařství nejde dát den odstup?

Protifígl číslo dvě, spočítat si měsíční útratu (za croissanty) a vyskládat si jí v keši na stůl. Do obálky, zalepit a uložit někam do vyšších poloh (kam musíte lézt po židli). Na croissanty si pak povolit vzít pouze přesný peníz z obálky, a nesmíte si "vypujčit" od sebe z peněženky, když jste si ráno zapomněli do té skříně vlézt. Při troše štěstí vám třeba po týdnu nějaké drobáky zbydou. Tak za ty si račte pořídit něco hodnotnějšího. Co vydrží déle než do 11hodin dopoledne.

Mě ovšem potkalo šteští, neboť pekařství na začátku října vyřadilo louhované croissanty z nabídky. Jednoznačná věta paní prodavačky "ty se pečou jen do září" mě sice trochu překvapila (protože jsem nevěděla, že croissanty už mají po sklizni), ale zároveň mi zachránila volnočasovou aktivitu. Náhradní nabídka louhovaného chleba mě vůbec nebere (nevím, proč). A díky tomu ušetřím každý týden na to, abych mohla jet tancovat. Třeba. A nebo zase nakoupila dětem nějaké knihy.

Akorát teď, co dál, když se croissanty bez varování v pekařství zase objevily?

Bude síla tance (či čtenářská vášeň našich dětí) dost velká na to, abych si pro ně odepřela i tu vteřinovou rozkoš másla se solí?

Labrador ve mně vrtí ocáskem, slintá a dělá psí voči. :-) A teď si mu odolejte!

Jaké laskomině neodoláte nikdy vy?

Díky,

Š.