Bobřík vytrvalosti

Přátelé,

Tak jsem vám během 3 deštivých dní zrevidovala svůj blog.

Jakože celý. 

No to mě potěš!

Když pominu, co mě to vlastně popadlo (původně jsem si chtěla pouze zabilancovat - mých 21 týdnů je dobrý měsíc pryč a vyhodnocení nikde...), zachvátila mě panika, jestli vám mám dál co nabídnout...

No a po jeho přečtení jsem tedy dospěla k pár zjištěním, která vy, kdo ke mně občas nahlédnete, už jistě dávno tušíte v plném rozsahu...

A pokud jste přišli teprve nedávno, přináším je, abyste to propána nemuseli číst všechno nazpět. :-)

Čili. Takhle zpětně vzato:

Bez ohledu na to, že jsem byla k sobě kolikrát upřímná jako v lednu, poetická jako v květnu a užívala si to jako na sklonku léta...

1) Je to strašně dlouhý.

- moc písmen. Bez debat.

Jsem po těch 3 dnech (a dalších dvou dnech strávených na dětském bazárku) úplně vyřízená. Nejsem si jistá, že chci ještě vědět cokoliv dalšího o srnkách a další vysoké :-), přitom články o Německu abyste fakt pohledali...

2) Je to místy strašně vážný.

- i když zakuklený do sarkasmu. To jsem se rovnou mohla dát na agrární zpravodajství aneb o vepřících na české (a)politické scéně (chraň mě ruka páně!).

3) Objevuju věci, které všichni už dávno vědí, a ještě si myslím, že tím někoho dojmu...

- ukrutná naivita (asi proto jsem stále tak mladá... :-)

Mám z toho tvůrčí krizi.

Měla bych se rozhodně hluboce zamyslet, co bude s blogem dál.

Abyste mi tu neusnuli.

Jenže je tu ještě jedna věc. A to je teprve nářez...

...mám pocit, že jsem ještě zdaleka neřekla vše! :-o

Chápete?! Při takovém počtu slov...

Možná už bych se s tím měla léčit.

Ale ještě toho trochu!

Mě to psaní totiž prostě baví, tak jak je.
No, kratší bych to snesla, ale když ono je těch převratných sdělení vždy tolik... Neumím si vybrat. Abych vás o něco neochudila... :-)

Třebas to jednou uvítají aspoň moje vnoučata (víme, že vlastní děti nečtou po rodičích ani povinnou literaturu, že...?), až zjistí, že se taková potrhlá stařenka (budu k zulíbání ;-) kdysi zmítala ve stejných sinusoidách, jaké prožívají i oni. A přicházela na věci, na které ostatní už dávno přišli. A ani se za to nestyděla před lidma.

Takže ani za mák nevím, jestli se ten blog přes má zjištění nějak promění.

Možná by pak už nebyl autentickej. Ačkoliv, koho to zajímá? Mno. Tak já to ještě uvážím.

Vím ale jednu věc: 

Patří vám mé nekonečné díky, že jste se tím prokousali se mnou a nenechali se odradit (ani tou délkou).

A budiž vám odměnou, že následujou už jen dvě varianty.

BUĎTO za svou čtenářskou výdrž teprve začnete sklízet ovoce v podobě stručných, nepřekonatelně vtipných a mnohonásobně objevnějších příspěvků (není ale úplně jisté, kdy v budoucnu to nastane a jestli si pro ně nebudete muset zaskočit na nějaký jiný blog ;-)

A NEBO se o budoucí podobě blogu (jakož i tom, jakým okouzlujícím způsobem se budou nadále vyvíjet mé náhledy světa) nedá s určitostí nic říct.

Snad se mi tu přesto najdete.

Děkuji za váš shovívavý doprovod!

Š.

P.S.: Kdo se potřebujete připoutat k elektronickému štěstí ještě více, Srnka je už i na Facebooku. :-)