O jelenech a gazelách III. - seznamovací okénko

Přátelé,

V předchozích příspěvcích o jelenech a gazelách jsme nakousli, kdo s kým, a podobně. Dosud jsme ale nevyřešili, kde!

Natož jak.

To by nám chybělo...

Přitom to je jedna z hlavních překážek spontánního vývoje událostí... A jak určitě tušíte, to prostě nemůžu dopustit.

Tímto tedy navazuju na praxi své slavné mládežnické rubriky (pod inovovaným názvem Srnka radí), kterou jsem provozovala kdysi před lety v jednom pofiderním plátku a v níž jsem řešila samé vztahy (a na závěr vztah k hudbě)... Soudě dle ohlasů, to byla rubrika, díky níž se nikomu život extra neposunul, což považuju za značný úspěch, protože jsem se tím dostala na úroveň prakticky všech zásadních časopisů životního stylu, které na trhu máme. :-)

(Vsuvka: Je zde určité riziko, že se v konečném důsledku tento příspěvek natáhne co do rozměru... Neříkal tu před pár dny někdo, že by se Srnka měla limitovat v počtu znaků? Jenomže... Přátelé, na anonymy my nereflektujeme. A navíc, vzhledem ke společenskému dopadu probírané problematiky představuje délka textu podružnost, kterou jistě decentně pominete.

Uznejte, že byste byli sami zaskočení, kdybych to napsala krátký...)

Ale k věci. Inu, seznamování. 

Množí se mi tu dotazy, KDE má dneska normální nezadaný (pracující) 30+ natrefit na jinou/jiného "normální/ho" (nejspíš také pracující/ho).

A to se ptáte vy MNĚ, 25+ matky na mateřské, již pátým rokem...?

Jasně. Samo sebou.

Dost bylo poraden, kde poradci všechno dostatečnou měrou (lépe i v několika životech paralelně) osobně prožili, že?

Roste poptávka po rozvláčných a běloskvoucích rádkyních (typu smetanový sýr), které nebyly mezi lidma prakticky celou věčnost.

Máte je mít.

Trilogie spěje do finále a dav si žádá konkrétních závěrů. :-)

Hlavní bod večera...

Přátelé, myslím, že se z toho dělá zbytečná věda. A bere se to strašně vážně.

A vůbec.

Můj muž je například dodnes přesvědčen, že seznamovat se lidé chodí do Kotvy. Což není žádná zapadlá knajpa u nás v přístavu..., ale jeden bezvýznamný předražený obchodní dům (v centru Evropy, tam jak se ta země okolo moc nekamarádí s cizincema..., ale to jsme odbočili). Zajímavé je, že muž osobně nezná nikoho, kdo by se kdy v Kotvě s někým seznámil. Ale přisuzuje to tomu, že tam takhle při podzimu mají moc zboží.

Nicméně, abych vás tím zbytečně nesvazovala, protože můj muž se analýze vztahového trhu obvykle vůbec nevěnuje (a hlavně to není jeho poradna, že?), žádný strach, Kotva není nevyhnutelná.

Nevyhnutelné bude opustit ty čtyři stěny, mezi nimiž propadáte trudomyslnosti. A vyrazit...

V prvé řadě si nesmíte zapomenout MÍČ. 

(To to pěkně začíná!)

Skutečně! Ten míč by nám setsakramentsky chyběl.

Protože počínaje 1.listopadem nás opět čeká sto nejtmavších dní. Sto dní šera, mrazu a samoty. Na to je potřeba se důkladně připravit.

Vy si myslíte, že trudomyslnost je sranda, co? Chci to vidět! Bez míče.

Ale kdybyste náhodou zapomněli míč, je dobré mít po ruce aspoň píseň do nepohody a nebo, přátelé, komický převlek... Pak myslím, že se trudomyslnosti nemusíte bát.

Tak jednoduché to je. Opravdu.

Akorát se to tedy nesmí brát vážně.

A to ani zdálky.

Jinak hrozí, že byste se seznámili ROVNOU s vaší(m) potenciální(m) budoucí(m) ženou/mužem.

A co byste si pak počali? Takto hnedka bez obalu. Ježkova voka!

Bez zbytečných kiksů okolo, nevydařených pokusů a zoufalých případů?

To jistě uznáte, by byla prostě čirá troufalost. Nechci říct přímo drzost.

A jak byste si to spolu jako "vyjednali"? "Těší mě, když odpovíš správně na tento štos otázek, tak jsi pro mě ta pravá/ten pravý a žili šťastně, dokud z toho neumřeli"?

No schválně. Kdo si troufne?

Čili přátelé, klid.

Se žádnýma potenciálníma manželama a manželkama se seznamovat vůbec nebudeme. Ostatně, dělení kolemjdoucích na potenciální a existenciální bych zavrhla už z podstaty. Budeme se prostě normálně bavit s lidma. Poznávat ty, co jsme zatím neznali a nic z toho nevyvovzovat.

Proto jednoduše BĚŽTE KAMKOLIV. 

Udržte se při vědomí (to je dobrý začátek) a hrajte si. Protože přátelé, klíčovým bodem úspěšné komunikace (tedy té, po níž se buďto chcete spolu znovu vidět a nebo se oba už nikdy víckrát nechcete vidět :-)) je udržet ji jako peříčko (pro pamětníky, né tak lechtivou, anobrž LEHOUČKOU).

Je známým faktem (aspoň Bravíčko to tvrdí), že prima roštěnky jsou paf z nahuštěných (nepodařilo se mi rozklíčovat, čím), pohodářských kusů, co se nevyplaší, když mají něco říct, a ti zas prý těkají kolem vyrovnaných (či přinejmenším vodorovných) holek, které si se sebou nelámou tolik hlavu.
No, nevím, u nás není Bravíčko k dostání. Ale s trošku šouplejšíma lidma se každopádně stárne pomalejc.

Abych vás uklidnila, je potřeba si tu nejprve nahlas připustit, že to my všichni jsme. A kdo ne, ten má, doufám, aspoň komický převlek...

Čili komu tu vůbec radíme?

S dovolením si nás pro tento účel genderově zařadíme.

1) Dámy, jsme skvělé. Vsadila bych se, že nejsem jediná, kdo si to myslí ;-)

Trvám na tom, že jakmile si to dámy (slečny nevyjímaje) uvědomí, muži je pak už objeví sami. Zdaleka nesejde na tom, jestli jsou zamlklejší nebo solidně výřečné - fakt ne. Dokud zůstanou v dobré náladě a nebudou s ní jen sedět doma, mají dobře nakročeno. Minimálně tím nikoho neurazí :-) A o co jiného nakonec na začátku jde?

Takže dámy, přikryjte na chvíli šicí stroj dekou, i když je napínavý. Hoďte na sebe něco ležérně nekomplikovaného, v čem nevysíláte žádný urgentní signál ;-) a zkuste pro trochu legrace zavítat (čirou náhodou) do míst, u nichž nikdo nezastírá, že obsahují muže.

No a když už víme, že se vlastně nebudeme seznamovat, tak si můžeme probrat, KDE se tedy rozhodně nebudeme seznamovat.

Vynecháme ty obligátní, jako jsou fitka, fotbalové stadiony, hokej a koncerty v O2 aréně, ačkoliv tam je mužů jak na běžícím pásu (kromě koncertu Tomáše Kluse, kde jsou jen vyhazovači). Přece dámy po nikom nepátráme (tedy minimálně to předstíráme), nýbrž se vyskytujeme. Jenže aby to též někdo zaznamenal, na to nemůžeme čekat, jde-li někde o výkon. Řada mužů prostě stále ještě nemůže dělat dvě věci současně (zvlášť né, když by to zahrnovalo povídání A něčí svaly)... Takže hledejte místa, kde se budou muži cítit komfortně ke konverzaci a na jejím počátku si vás vůbec všimnou.

Třeba například:

- hudební veletrh (vystavovatelé se tam převážně nudí rádoby odbornými dotazy laické veřejnosti a rádi vám nastíní, čím byste svému bratranci mohla udělat radost k Vánocům, zvlášť když jim řeknete, že bratranec je absolutní hudební poleno...)

- výstava železničních modelů (znám jedno městečko, kde se koná každý měsíc a vždy se tam sejde vynikající společnost starých kamarádů z vojny, takže jestli ujíždíte na kategorii 60+ dědictví, tohle JE šance), 

- hasičský (případně myslivecký) bál - pokud vás spolehlivě pobaví impertinentní vtípky (kategorie krize středního věku, bez dědictví, ale doplněno pár promile v krvi), tak tam se jich možná ani nedočkáte

- prodejní výstava holubů (za vhodnou obuv doporučuji buď velmi vysoké podpatky a nebo holínky, ideálně obojí zkombinovat)

- jakákoliv další technická nebo nějak úzce a absurdně zaměřená výstava (papírových miniatur hradů a zámků, korkových zátek, stavebnice merkur, deskových her a ježků v kleci nebo můj favorit - muzeum vodárenství a kanalizace! - tam se nasmějete...)

- autosalony (ale nesedat do ničeho nudného, co nemá sklápěcí střechu nebo aspoň potah s bublinkama) či

- obchody se stavebním materiálem (dejte pak určitě vědět, co jste si počly tam).

Ať už jdete kamkoliv, užijte si to. A hlavně od toho nic nečekejte. S lidma je psina. Buďte usměvavé a klidně přiznejte, že jdete nasát atmosféru úplně jiného světa. Oni vás pak rádi provedou.

Pamatujte nicméně - vůbec se nejdete seznámit! Ono by to muže v těchto místech jinak mohlo docela zaskočit. Ale na oplátku je tam uvidíte takové, jací opravdu jsou, čímž dost možná předejdete budoucí fázi hlubokého zklamání. 

Na zotavení pak zkuste s kamarádkou:

- zorganizovat na Facebooku nějaký dost uhnutý happening, například

- hromadné zkoušení klobouků na dostizích (pozor ale zde dvakrát platí, bu bu, sázení je závislost, toho pána si domů nevoďte, po krátké konverzaci o počasí se elegantně vytraťte;-)

- vydávat guláš po závodu dračích lodí, načež při nejhorším zdrhnete před labuťemi

- vlézt do boulderu (to není žádný rašelinový zábal, anóbrž umělá lezecká stěna, kde mají šanci se uplatnit i dámy se sportovní averzí, minimálně při dostatečné sebeironii)

- a když nikde nebude ani noha, tak zajděte na oběd do "menzy" - i bez kartičky ISIC vám tam prodají talíř čehosi. Spousta z nich nevaří ani tak hrozně a doktorandi taky musí něco jíst... (jen vynechte menzu Ekonomky, ta je moc indivindi, a někdy tam dokonce v jednu nemají už ani polívku!)

Kdybyste se ovšem cítily jako bílé tkaničky na černých lakýrkách, prostě se vydávejte za novinářku pro časopis Kůň a pes, načež hledejte nouzové schodiště. Zaručeně vás někdo vyvede.

To platí zvláště pro dámy typu telátko. Eventuelně běžte s doprovodem nějakého blahosklonného kamaráda jelena, on si poradí, kam s vámi (a kdy vás vhodně zanechat svému osudu). A žádnou paniku, když nebudete vědět, co odpovědět. Jste dámy, odpovídání není nutné. Výraz "kdo ví?" to jistí. Dřív nebo pozdějc Baby nebude sedět v koutě ;-).

Tak. Dámy, máme? Koho si zařadíme dál?

2) Jestřábice to tu nečtou, čili nic. Zato pavouk by potřeboval poradit jako sůl, ale je tak neotřesitelně zatvrzelý (až tragicky namachrovaný), že mu nepomůže nic než... Ne, nepomůže mu nic. :-)

3) Takže do třetice tu mám vás, mí milí méďové. Od vás slýchám nejvíc dotazů - kde se skrývají všechny ty báječné a normální holky. Já vám to teda prozradím, když tak naléháte, ale vypořádat se s tím musíte už sami...

Báječné holky:

- jsou na hřištích s dětma.

Dobře, no. Ty další jsou:

- kolem vás v práci (když pracujete v kolektivu s převahou ženského elementu)

- jsou v mhd (tak proto!)

- jsou u zmrzlináře (zvlášť u toho Itala na Výtoni! Kdo nemáte cestu do Prahy, chyba, holit si budete muset vygooglit jinou vyhlášenou zmrzlinárnu...)

- jsou na poště (ale jsou tam jen přes poledne, hledáte přece ty, co si váží svého času)

- jsou v sámošce (denně!),

- v sobotu jsou na farmářském trhu (pozor, nutný budík před devátou o víkendu!) 

- načež občas (když se zadaří) jsou i v obchodě s botama A/NEBO v obchodě s hadříkama.

Připouštím, že je to nesmírně fádní výčet (minimálně ve srovnání s tabulkou výsledků nerozhodného fotbalového utkání Mníšek: FC Kunratice), ale vy jste se ptali sami, KDE jsou holky.

Co s tím? 

Zhasněte, překročte svůj stín a vyražte z bytu. Protože zatímco ony si bez výjimky tuto rutinu strašně užívají, vy je můžete zachránit nadsázkou. A to je vaše role! Čili (není zbytí) iniciativu do hrsti a nahoďte nějakou repliku přiléhající k dané lokaci. A pamatujte, otázky klademe vždy otevřené! ("Kolik je hodin?" v to nepočítaje...)

Kdybyste nic nevymysleli (proti čemuž si jistě děláte průběžnou přípravu), neznám ženu, kterou by urazilo, kdyby jí cizí muž v obchodě s hadříkama řekl "to vám bude určitě slušet" a dál se tvářil, že tam patří. Kdyby se neusmála, tak prostě nedbale (!) odkráčíte z té svatyně látek (to se dělá tak, že zvolna vykročíte, pak se zastavíte a hledíte upřeně do dálky - za tu kočku - jakobyste uvažovali, jestli jste tam ještě něco nepotřebovali). Ale pokud se usmála aspoň neznatelně, vždycky můžete ještě mimoděk doplnit (nejdůležitější je, aby to bylo MIMODĚK!), že vás lepší začátek rozhovoru nenapadnul. A pak to odcházení třeba už nebude potřeba.

Ostatně, když jsme u toho, myslím, že ženám může slušet (zvláště, kdyby jim to z ničeho nic někdo připomněl) i ta zmrzlina, košík s kapustou, ta obálka na poště a dokonce (!) i ta tyč v tramvaji... Nemyslíte?

A kdyby vám tyto každodenní stanoviště přišly moc fádní, tak patříte docela k vodvazům a můžu vám prozradit další tajemství. Už jsem to nakousla v prvním díle.

Holky se koncentrujou tam, kde je to pro ně přirozené.

Zvláště všude tam, kam to chlapy normálně vůbec netáhne. Jenže právě.

To je vaše šance, méďové...

Pamatujete, co sluší ženám? Ano, tanec. 

A pakliže je na kurzu flamenca přihlášeno 19 žen ku 2 chlapům (ano, vážně! 

Nejspíš nečetly poznámku organizátora kurzu, že "v případě nedostatku mužských účastníků se ženy v mužské taneční roli vystřídají, což jim usnadní pochopení opačných tanečních kroků a bla bla", marketing, aby se zakrylo, že budou prostě tancovat ženské spolu, kvůli čemuž se tam určitě hlásily...), je vám už jasné, jak tam každej kus navíc bude ceněnej? Zvlášť když to nebude suchar? 

Nebo při Bal folku. Co to je? Googlete. Zpočátku nemusíte umět nic víc než krok chodivý a přesto provedete v kole dobrou desítku sympaťand. 

To samé máme s jinými kurzy s očekávaným převisem žen.

- patchwork (to je ta činnost, kdy rozstříháte spoustu látek na miniaturní čtvrečky a pak je zase se strašným úsilím sešijete zpět - momentálně frčí),

- dekorace ze sušených květů či

- vizovické vánoční pečivo...

Ha ha, to by asi nedal ani nejotrlejší medvěd. Ale nemohla jsem si tu představu odpustit :-)

Ale tak reálnějc. A vážně.

Avon pochod? Nebo jiný masový tah krásek městem (když teď máme září a nechceme čekat tři čtvrti roku)...? 

Měli byste nějaké námitky, udělat si procházku po Praze? Pochodují i samotné holky bez kamarádek a možná by byly za takového konverzujícího méďu docela rády. Nevidím nic rizikového na dotazu "Fofolu?" (pokud teda máte s sebou dvě) a když se ukáže, že to zrovna byla husička, slušně se rozloučíte a splynete s davem.

Nebo chodba jakékoliv humanitní vejšky (i když tam vůbec nestudujete). Oblíbený trik mého kolegy z ročníku byl "ženu se po chodbě jako blázen, až narazím na slušně vypadající holku, zadýchaně se jí zeptám, jestli nemá propisku a jestli tam bude ještě za 5 minut, když jí vyloví, seberu jí a řítím se opačným směrem někam za roh". Za pět minut šel už klidným krokem zpátky, propisku vrátil a slečnu pozval na kafe... Když nějak přišla řeč na to, k čemu potřeboval tu propisku, řekl jednoduše, že k tomu, aby jí mohl pozvat na kafe... ;-)))

Nebo co třeba - méďové, tohle vážně nepodceňujte - kurzy vaření?

Když si uvážlivě vyberete (italská kuchyně to jistí), ručím za to, že tam bude převis holek. A budete mít minimálně 3 hodiny času pozorovat.

Další výhoda kurzu - prima holky dneska očekávájí, že chlapovi, který za něco stojí (a vysvětlili jsme si snad jasně, že jste v kategorii méďa, nikoliv oslík...), záleží i na sobě samém. Minimálně tak, aby nepožíval blafy jako je instantní bramborová kaše a houska s gothajem. Out! 

Takže, i kdyby se tam žádná zajímavá nevyskytla - minimálně jste udělali něco pro svůj  pupíček. Jednou se to jistě zúročí. Aneb, jak pravil jeden moudrý pán ve vlaku, "chlap by měl bejt schopnej uvařit to, co má rád. Když né ženský, tak aspoň sobě."

A kdyby tam nějaká zajímavá byla, neváhat a po kurzu vytáhnout (na pivo, na společnou cestu k metru a nebo aspoň telefonní číslo).

--------
Čili si to shrneme (dámy i pánové). Srnka radí:

BĚŽTE KAMKOLIV,

UŽIJTE SI TO a

hlavně NĚŽNĚ.

Každopádně, neprokaučujte to váháním.

V Německu se to už ví! Dokládám tematickou písní:

Cro: Bye bye

(Bývala by stačila místo celého mého rozboru, ale nevím, jestli ji kvůli autorským právům zobrazíte. Prosím mé kontrolní čtenáře mimo Německo, aby mi dali echo stran funkčnosti odkazu.
Případně zkuste verzi bez originál videa, zato s přepisem textu v němčině, to by fungovat mělo: 

Český nástin "vo co de" naservíruju do dalšího postu.)

Ať tak či tak, směle do toho.

Fakt děkuji za dotazy, tentokrát to byla výzva :-)
Bye bye,

Š.