O jelenech a gazelách II. - zaměřeno na gazely

Přátelé,

Řešíme tady naprosto zásadní rozbor, abychom zase pronikli hloubš do vztahových jevů.

Dělíme si muže na jeleny (na ty jsme zaostřili minule) a medvědy.

Ženy naproti tomu na gazely a slonice.

Je vám jasné (kdo jste přišli až nyní), že bez toho se nedá strávit klidný zbytek dne...

Tak popojedem.

Víme, kdo je gazela?

Jestliže slonice byla oblá, měkká a hřejivá, která jelena nechává existovat u svých zálib a pak ho večer mile přivítá v teplém bytě, pak gazela neboli jangová žena má spíše vzdušnější rysy a místy z ní jednomu hoří tváře.

Bývají to ty vysoké, štíhlé, (při vší skromnosti) sympatické..., s hlubokýma očima. :-) Vyrovnané, mírně provokativní, ale zároveň velmi prchavé.

V některých případech jim lehce vystupují klíční kosti a byly jim naděleny spíše dva kopečky zmrzliny než ňadra dmoucí. To ale nevadí, vynahrazují to svou bezprostředností a jistým lišáckým postojem ke světu. I neuchopitelné zkušenosti je nakonec vždycky obohatí. Zrzky například jsou zásadně gazely. Vzhled ale gazelu nedělá. Znám menší čokoládovou brunetku se sametovým altem, francouzským šarmem, pěkně ženských rysů a s krásným tvarem nehtů. Gazela jako sen.

Co je mnohem podstatnější, bývají velmi spontánní a lehce se nadchnou.

Jak takové ženy působí na muže?

To by mě osobně taky zajímalo. Musím to probrat, co si o tom chlapi myslí.

Například je jisté, že pavouci je nesnesou. Hrozí jim totiž, že budou smeteni, když gazela běží pastvinou. Ale vzhledem k jejich setrvalé na...anosti na svět, to gazely moc netrápí. 

Za mě - gazely jsou úchvatné. Ale moc jangu je na škodu.

Když se spontaneita změní v odbržděnost a lehkomyslnost v totální neukotvenost, nevím nevím. To pak není gazela, ale jestřábice (a nebo k stáru sůva).

Pak poráží muže ve sportu, jezdí po širém světě sama stopem a vůbec nemá strach. Je totálně nezávislá verbálně drsná a s přehledem štípe dříví. Neplést s verzí, kdy jí nic jiného nezbývá, protože momentálně nemá muže ochranitelne. To je situační zkrat a je dočasný.

Pokud je to ale její podstata a pro muže vedle ní není místo, může tím muže-lovce solidně mást. Místo nich přitahuje "kámoše", kteří si nemusí brát před takovou ženskou servítky. Hravě se jim vyrovná v počtu piv, ta motorka bude její, košilaté vtipy vypráví v kolektivu jako první a s čímkoliv, co začíná na hard, nemá problém. 

Ano, jsem si vědomá jistého drobného zkreslení. Ale cítím potřebu to říct, protože pozoruju, že muži jsou tím někdy tak spleteni, že je to chvílema zpočátku i baví. Nejspíš proto, že jsou vyčerpaní tím, jak odlišný je ženský svět a chvilku si odfrknou, že se nemusí vůbec kontrolovat. Posléze si asi myslí, že se to změní. A že ta drsná slupka odpadne a vyloupne se z ní květinka, kterou by mohli chránit. V žádném případě netvrdím, že žena na motorce zrovna nemůže být milá a fajn, pro kterou by se muži rozkrájeli. Může, proto ji na té motorce třeba vezou, že?

Ale co mám zkušenost, čím silnější žena na venek, tím větší trápení z minulosti v sobě zabarikádovala. A považuju v podstatě za vyloučené, že by se nějakému muži povedlo ji rozkvést. Ostatně, dělat terapeuta v partnerství není dlouhodobě úplně žůžo role. 

Ono se tedy dá s tím přebytkem síly něco dělat. Ale chce to sérii kroků, aby taková ženská ten jang trochu stáhla. Když se to podaří, strašně jí to prospěje, ale ta cesta... Samé trny a krev. Ano, chtěla jsem růži, a tohle je růže, ale naprosto, naprosto nevhodná...!

Ovšem pravou gazelou míním tu s přiměřeným jangem, která vyzařuje dostatek ženskosti, aby to muže táhlo, ale zároveň po letech úplně nezdecimovalo. Ta za ty útrapy stojí (protože i když vám nakonec vždy zmizí, budete si ji pamatovat celý život).

Vzbuzuje ve vás pocit, že jste vyjímeční a zábavní (doopravdy, né jako husička, která se směje, ale neví čemu). Věnuje vám pozornost. Dokonce se ptá, čímž muž nabyde dojmu, že má co sdělit (!) a že komunikace je vlastně snadná záležitost. Neskáče mu do řeči (aspoň né moc) a nebo tak, že ho to nakonec docela baví.

Zároveň s ním vůbec nesoupeří, ale fikaně uniká.

Také umí ošetřit mužský pocit nepostradatelnosti.

Nehrne se do dveří jako první, podá muži s úsměvem svůj kabát, aby jí do něj pomohl. Nevrhá se s kočárkem ze schodů. Rozhlédne se, kdo je po ruce (vždycky se někdo najde). Nestěhuje skříně sama. :-)

Když něco přežene, umí se omluvit.

A když už platí pokutu, popřeje strážníkovi aspoň hezký večer.

Než se gazela vyrýsuje, občas to je malinko telátko. Ale učí se rychleji než byste řekli. Než se nadějete, nemůžete na ní přestat myslet... A ona mizí v dáli.

Gazela je zkrátka "nice to be with". A chlapi z ní rádi mají malinko zamotanou hlavu.

"Napořád" ovšem dokáží gazelu udržet jen chlapi "medvědi". Potřebuje vedle sebe muže stabilního, s lehce flegmatickou povahou, kterého jen tak něco nerozhodí (nebere si nic osobně a nevytváří si žádné domněnky). Jenže gazele se někdy stáčí myšlenky spíš k jelenovi. Pochopitelně. O to taky jelen usiluje.

Čím se totiž medvědi vyznačují?

Okouzlování žen je unavuje, více méně jsou rádi, že gazela nemá s hovořením problém a taky, že jí nemusí zajišťovat zábavu výlučně oni.

Protože jeden medvěd (zvlášť se svým naturelem) prostě nedokáže sám obstarat to, co gazela potřebuje. 

Proč ne?

Neboť medvěd moc neimponuje.

Co dělá medvěd?

Čeká v brlohu...

Nic moc neřeší.

Občas se vzchopí, uloví si rybičku a zase odpočívá.

Zařve jenom, když fakt musí. A strašně rád spí. Gazela je ale nespavec.

Jakou ženu doopravdy potřebuje medvěd?

Přátelé, nejsem si jistá, že na tom sejde, protože medvěd nemá přílišné nároky (na rozdíl od pavouka, u nějž je to vzhledem k tomu, co sám nabízí, naprosto neadekvátní). Byl by nejspíš rád za "normální, hodnou, docela hezkou holku", akorát ty už jsou často rozebrané jeleny a vychovávají jim dávno potomky. Na gazelu, která ho skrytě rajcuje, si ovšem často netroufne. Škoda. I méďa jí má co nabídnout... Každopádně by mu její přítomnost prospěla, aby přes zimu neporostl mechem...

Tudíž záleží spíš na tom, jestli bude ve vhodný čas na vhodném místě (a nebo má dobrého kamaráda jelena, který ho bere mezi ženy a milosrdně - bez ptaní - ho s nějakou seznámí). Prostě při troše štěstí se medvěd s gazelou budou vedle sebe pohybovat a dál se uvidí na tom, jestli méďa zvládne vyvinout nějakou aktivitu.

Když má toho štěstí o ždibec míň, neskončí se slonicí, jak by se někdo mohl domnívat. Protože slonice je též pasivní. Ti dva se prostě k sobě nedostanou, leda by je někdo třetí dal dohromady. To jsou ale pak poněkud zemité páry, v nichž se po pár letech už nudí oba. Chodí domů a nemají si co říct. Takže nikoliv. Když má méně štěstí, skončí prostě (na dlouhou dobu) sám. A to je mnohdy fakt škoda, protože to bývá obvykle velmi kvalitní partner, dobrý a spolehlivý táta a "nezaslouží si" být vyřazen ze vztahového trhu jen proto, že ho neužije na řečičky a gesta.

Když má medvěd fakt smůlu, ukořistí ho nějaká jestřábice, které už hodiny tlučou přes půl náměstí. Načež ho zaúkoluje tak, že se nestíhá ani nadechnout. O ohleduplnosti nemůže být řeč. Spíš o těch pantoflích a o tom, kdo nosí doma kalhoty. To by gazela neudělala, protože v zásadě muže velmi oceňuje a opravdu si jich váží.

Proto by se méďa měl pokusit trochu překonat a gazele krapet nadbíhat (zvláště ji vzít aspoň zpočátku párkrát ven, a v mezičase ji nenechat dospat nějakou milou zprávou), i když tu atraktivní polovinu bude tvořit výlučně ona. Je sice na medvěda někdy trochu moc živelná, ale je fajn ji mít doma aspoň "na ukázku". Takže moudrý medvěd ji podporuje v tom, aby se procházela po lese, bavila s jeleny a pak si to i celkem se zájmem vyslechne. A spokojená gazela se po náročném dni ráda stulí k medvědovi do náruče.

Je sice náročná, ale právě proto (že jí sám nemůže zajistit plnou odezvu, ale zároveň to ví a nedrží ji), gazela se často moc ráda a dobrovolně pro medvěda rozhodne (z důvodu bazálního pocitu jistoty), a tak překousne i tu jeho neobratnost.

Přátelé, víte, jak formuluje medvěd? Praví "už jsem jí jednou řekl, že jí to sluší, a pořád to platí, tak není důvod, abych to opakoval".

Mno...

Méďo, méďo! Už dlouho jsem neslyšela větší error.

Gazela si z toho ovšem neláme hlavu (pokud má ten méďa fakt co nabídnout, to je potřeba sebekriticky uvážit) a nepožaduje toho po medvědovi víc než může dát. Nechá si ho. A na lichotky si postupně najde další objekty. Zkrátka, aby gazela zůstala gazelou, potřebuje se pást na čerstvé trávě.

Ale žádný strach.

Je to v pořádku.

Jsou to jen protikladné síly, a bez nich by vztahy nedržely pohromadě. A bez toho by nevznikaly nové rodiny a nerodily by se v nich noví jelínci, gazelky, slůňata a medoušci. Což jistě uznáte, by byla škoda.

Čili méďové by neměli panikařit. A chtít od svých gazel, aby se změnily ve slonice. A hezky o něj doma pečovaly a zahřívaly ho. Gazela zavřená do ohrádky se ve slonici nepromění, ale posmutní, začne jí vysychat mícha a postupně uvadne jako kytka, kterou nikdo už roky nezalil zájmem, obdivem a podněty. Nebo se z ničeho nic pomine, ohrádku přeskočí a uteče. I když vlastně nic takového původně vůbec neměla v plánu.

Suma sumárum.

Medvědi nebalí. A záleží jen na štěstí a fázi měsíce, zda získají gazelu, pro níž pak mohou vytvářet zázemí, za které je jim odměnou její oddanost.

Nicméně, nesmí usilovat o to, si gazelu přivlastnit. 

Když je tedy méďa fakt moudrý, svou gazelu ve výletech maximálně podporuje. Dokonce je sám iniciuje (nemusí se jich už pak účastnit, když ho to zmáhá). Přestože často přitom vznikne iluzorní tandem jelen-gazela. Ten ovšem reálně nemůže v praktickém životě fungovat, ale velmi dobře sytí vzájemné potřeby, když už jsou medvěd a slonice poněkud vyčerpaní co do svých možností.

Proč nemůže být trvale jelen s gazelou?

Odpovězte mi vy, co si o tom myslíte.

Jsou oba příliš do větru a doma by nikdo nezajišťoval "chod"?

A nebo oba potřebují obdiv a pocit výlučnosti a prostě by na sebe žárlili?

Tohle je už asi individuální. Možná obojí.

Takže slovo závěrem? 

Milí medvědi a slonice. Směle (a nahlas) své první dámy a pány tvorstva podporujte. Dělá to fajn atmosféru v rodině a bude vás to stát podstatně méně energie, než kdybyste se pokoušeli zajistit sami naplnění jejich potřeb. Se slonicí si o tom povykládejte a buďte v pohodě.

A milé gazely, važte si svého medvídka, není to samozřejmost. A občas se zamyslete, co by mu udělalo radost. Co dáte vy, vrátí on nazpět.

Co vy na to?

Dává to smysl?

Díky za inspiraci (a několik myšlenek, které jsem použila v plném znění).

Š.

P.S.: Ve třetím díle si povíme, kde a jak se mají pracující lidé dneska seznamovat. Uvidíme, kolik "aha" momentů to přinese. Při dobrém sebenáhledu se tím minimálně důkladně zaměstnám já.