Přátelé,
Nebojte na třetí díl o jelenech jsem nezapomněla a bude "už brzy na vašich displejích".
Ale dnes mám před sebou téma, v němž ještě nemám úplně jasno.
Což může znamenat dvě věci:
A) příležitost psát a psát a psát, než si ujasním, jak to vlastně mám
Nebo
B) příspěvek plný otázek na vás, abych se zorientovala skrze odezvu okolí
Samosebou, varianta A mě bude hrozně bavit. Ale úplně nevím, jak vás. Tak já zkusím tu druhou a uvidíme.
Asi mi dáte za pravdu (a když ne, ráda si nechám vyložit, jak by se to dalo vnímat jinak), že aby člověk mohl plnit nějaké úkoly a povinnosti (které po něm vyžaduje svět nebo které si určil sám), musí na to mít energii a chuť (nebo aspoň důvod).
Když chcete ráno vstát včas, musíte být plus mínus dostatečně vyspalí.
Když chcete podat fyzický výkon, potřebujete nějaké živiny.
Když máte přemýšlet, váš mozek potřebuje na něco jet.
Co když ale máte průměrně náročnou činnost, u níž nevidíte konce a mnohdy ani okamžité výsledky...?
Nemám v plánu se tu pouštět do výživových teorií, co jich existuje asi třista pětset.
Neřeším totiž otázku jídla.
Řeším filozofickou otázku motivace, elánu a zdroje životní síly. Co člověka žene dál, aby pokračoval i ve věcech, které mají dlouhý horizont?
Kde se bere ten drive? Proč tu někdo chce být do stošesti a někdo to vzdá v půlce?
Co si o tom myslíte?
Co vám dodává energii na to, abyste měli chuť cokoliv dělat? Z čeho ji čerpáte?
A co děláte, když dočasně nevidíte smysl?
Chtěla bych to pochopit.
Díky,
Š.
Toť otázka do pranice :-) Kladu si ji sama kdykoliv tu svou motivaci hledám. A říkám si: "jak je možné, že již přes dva roky píšu velmi pravidelně blog a nemusím se k tomu vůbec přemlouvat... mám tam min. nedělní a pondělní závazek, který vždycky splním a ráda, ačkoliv závazky obvykle nesnáším... odkud se bere tenhle "drive" a proč ho nemám i u něčeho jiného???" :-)) Já totiž na nic jiného jet nechci a když to nemám, tak stojím a čučím. Což není moc dobrý ...
OdpovědětVymazat