O nocležnících

Přátelé,

Musím se vám k něčemu přiznat. Bylo to poprvé...

...co jsme nabídli nocleh někomu cizímu. Nevšední zážitek. Alenka v říši divů.

Znáte couchsurfing?

Kdo ne, to takhle studenti jezdí po světě. Někdy sami a někdy (jako v tomto případě) ve dvojicích. Vyberou si město, kam se chtějí podívat, a v online síti si vyhledají nějaké open-minded a velkorysé blázny, kteří je přivítají v deset večer u sebe doma, dají jim najíst, nechají je vyspat v čistém povlečení, ráno je zamknou v bytě, aby na ně nikdo nezaútočil zatímco v klidu chrupou, protože musí paralelně odvést své děti do školky, pak se vrátí, kolem desáté (když se ti dva vzbudí) jim nabídnou snídani, poskytnou jim mapu města, poradí jim s názvem jízdenky, dají tipy, co nevynechat, popřejí hezký den a vůbec nic za to nechtějí...

Vidí totiž, že nocležníci mají hluboko do kapsy (a přesto touží po zážitcích a dobrodružství). Tihle blázni si totiž dobře pamatují, že na tom kdysi byli úplně stejně. Byli taky mladí... A taky k nim byl svět vstřícný. Ale přesto...

No dobře, možná by i něco malonko chtěli. Třeba jen kousínek odhadu - kdy s nimi asi tak večer mají znovu počítat, když už se ukázalo, že nocležníci to nepochopili jako přenocování, ale mají v plánu setrvat "pár dní"... :-))

A nebo aspoň pokus zjistit si, jestli to "domácím" nebude nějak zasahovat do jejich programu. Hlavně ten ranní veget. Třeba dotaz "v kolik máme ráno vypadnout, abysme nepřekáželi?" Nebo třeba oznámit, že "s jídlem si s námi nedělejte starosti" namísto trošíčku úsměvného dotazu "na oběd jsi počítala i s náma...?" ("Upřímně, úplně né..., ale příště už budu." :-))

Nebo promyslet, jak to zařídit, když chtějí vyrazit za nočním Hamburkem a nechce se jim na zpáteční cestě od vlaku brát taxík (ano, lišky nám tu dávají dobrou noc, ale v profilu to jasně uvádíme a zájemci o nocleh měli možnost se na to psychicky připravit). Verze "to bude v pohodě stačit, když NÁM je dopravíte k vlaku, jak to stihnete..." může jednoho vyvést malinko z míry, když pro návrat z města (k již třetímu noclehu v řadě) nabídne svoje kola. Ačkoliv, je to vlastně ohleduplné, že se tam nemusíme hnát s kolama a dětma na konkrétní minutu a pak jít domů pěšky...

Podruhé může člověka ždibec zmást, když se pozvolna stmívá a ti dva nějake né a né za tím nočním životem vůbec vyrazit (ale chápu, vrátili se odpoledne a chození po přístavu je prostě zmohlo natolik, že už je ta červená ulice ani netáhne). Až nakonec ohlásí, asi tak těsně před osmou, že by se "teda na těch kolech aspoň porozhlídli" po té vesnici, kam je to osud zavál. ("Ale je tady krásně!" - "Jo, tady jo").

A naposled by ti blázni možná čekali trošíčku úsilí. Jen malilinko, nejsme nároční. Umýt po sobě nádobí třeba? (Samozřejmě né po snídani, když mají stihnout spoj do města, jeden za hodinu. Vždyť máme myčku! Ale třeba když už na přípravu večeře použijí troubu: "koupili jsme si pizzu, kde se to rozehřívá...?"). Vlastně ani to ne. Stačilo by jen slůvko. A nebo třeba jen vyrazit v den odjezdu včas na autobus, aby jim na konci ještě neujel (a nezůstali tu nedejbože ještě dalších "pár dní").

Mno. Tak to by byl asi jen "sen".

Ten nenastal...

No, ba jo. Vlastně jo. Vždyť to opravdu byl dar jako ze sna... A byla by nevýslovná škoda přijít o tuto barevnou realitu kvůli nějakým strnulým představám o tom, jak se "má chovat" návštěva. Vlastně "byli roztomilá"... A autobus naštěstí stihli.

Takže jsme nakonec vděční. Kromě jejich veselého výrazu a upřímného "bylo to super" (bodejť né, když jste spinkali tři dny skoro do jedenácti... :-)) jsme dostali i bonboniéru Merci, a to se počítá... :-)

Přátelé, vím, že to možná vyznívá jinak. Ale nezahořkli jsme. Vážně. Dáme si deset bazénů a budeme zase svěží. Návštěvy milujeme a uděláme pro jejich pohodu maximum. Je to vlastně pocta, že se tu i cizí lidi dokážou cítit doslova "jako doma" :-))

Díky, že jste na světě.

Jste báječní hostitelé.

Opravdu díky!

Kdo jste tu už byli, bez výjimky jste byli taky návštěvy na jedničku. A kdo jste nebyli, přijeďte. Vážně a určitě. Čokoládu nevozte (máme zásoby... :-), přivezte sebe!

Š.

P.S.: A ospravedlňuju se, že jsem po sobě posledně neumyla skleničku...