Co myslíte?
Lze rozhodnout, jestli by se měl člověk chovat tak, jak se cítí a nebo tak, jak odpovídá jeho věku (a společenskému očekávání s tím spojených)?
Co vůbec znamená "odpovídat" věku?
Má vůbec smysl rozhodovat takové dilema?
Je šedesátiletá babča, která brázdí sídliště na kole, směšná nebo trapná nebo je "v pohodě"? Když to dělá pro sebe, pro svůj dobrý pocit a baví ji to?
Je čtyřletá holčička, která si zcela vážně lakuje nehty, podivná? Měla by si radši hrát s panenkama? Proč?
Je dvaadvacetiletá slečna, která má povlečení s deštníčkama a na krku nosí dudlík, infantilní? Když jinak normálně skládá zkoušky na vejšce a vedle toho lítá po klubech? Měla by radši spát v saténu a myslet jen na své vzdělání?
Jsou "volnost a svoboda" možné jen do určitého věku? A měla by potřeba po nich skončit, když je člověk máma? Nebo lze vychovat děti ke svobodě v duši? Vylučuje se snad pocit volnosti s tím, aby se člověk dál choval zodpovědně?
Co myslíte? Byly by pro vás "povinnosti" lépe snesitelné, kdybyste si je spojili s něčím příjemným? Jaké by pro vás bylo, kdybyste si užili něco v každém dni? Jaký byste měli pocit ze života, kdybyste se zařídili tak, abyste i to, co se jinak udělat "musí", prožili jako prima záležitost?
Je život jen řetězec otravných úkolů (zvlášť, když jste dospělí) a nebo je to příležitost a dar?
Má člověk čekat se spokojeností až na dovolenou? A nebo lze kousek pohody "dovolit" každý den?
Jak to máte?
Za sebe mám jasno.
Díky,
Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.