O rozdílech mezi MUŽI a ŽENAMI

Přátelé,

Už z nadpisu vám musí být jasné, že vás opět čeká nějaké zásadní moudro, které jsem (samozřejmě zcela první na světě) objevila během své životní cesty.

Nikoho to jistě ještě nikdy nenapadlo!

Inu, Amerika, že?

O co jde?

Čtu převratnou knížku, která mi vše ohledně genderových odlišností propojila do souvislostí.

Takže vás hodlám uklidnit, pokud jste o tomto tématu kdy měli nějaké pochybnosti.

Připouštím tedy, že možná tu hlubokou pravdu už všichni znáte.

Ale to mi nebrání být na větvi z toho uvědomění a vesele to tu s vámi sdílet.

Uši našpicovány? Jdeme na to!

Přátelé,

Muži a ženy jsou rozdílní a...

... je to tak SPRÁVNĚ!

No není to úleva?

A přitom si prý můžeme ty role občas prohodit. A nestane se žádné drama! Aspoň to tvrdí kniha.

Jak by to mohlo v praxi vypadat?

- Je v pořádku, že ženy milují vztahy a příběhy (jedou síťový režim s mnoha - řekla bych i padesát je málo - odstíny), zatímco muži milují soutěže a výkon (jedou lineární, maximálně čtyřbarevný režim)

- Je v pořádku, že ženy říkají "myšáčku" a muži "voe" (když to není dvacetkrát za 5 minut...)

- Je v pořádku, že ženy mají sponky, šatičky a botičky, zatímco muži mají (ehm) rozervané triko, kopačky a bicí :-)

- Je v pořádku, když muži odpočívají venku, lítáním za jakkoliv velkým míčem a nebo zvedáním čehosi (aspoň pivních půllitrů), zatímco ženy rády doma, u šicího stroje a nebo čtením o jiných lidech.

- Je v pořádku, že muži chrání klid žen zvenčí, když vynadají komukoliv, kdo blbě řídí, zatímco ženy zase podporují muže (a jejich další pobyt ve světě) tím, že se na ty nebohé viníky zase usmějí

- Je v pořádku, že ženy dětem dovolí to, co muž zakázal, zatímco muži děti více hecují, i když se ženy bojí

- Je v pořádku, že ženy se umí vciťovat a muži někdy svou empatii záměrně nechají spát (někdy se to opravdu může hodit)

- Je ok, že muži provokují a táhnou nás do světa a ženy uklidňují a táhnou muže domů ;-)

A než se na mě sesypete jako kobylky, že vy zrovna to máte teda doma úplně jinak a na tradiční uspořádání si nepotrpíte (ani o něm nechcete slyšet)... 

- Je stále naprosto v pořádku, když se to všechno občas prohodí, a muž i žena jsou prostě trochu víc opační než by se stereotypně očekávalo (někdy se říká silné jangové ženy a jemní muži jin).

I to může být V POHODĚ!! Dokud je v systému aviváž.

Víte, proč?

Protože děti (jimiž jsme všichni bez výjimky byli) potřebují OBA SVĚTY.

Krátkodobé výkyvy nenadělají žádnou paseku. Ale dlouhodobě to chce udržovat mimo extrém.

Jako u počasí. Chvíli prší, chvíli svítí. Obojí je potřeba. Jedno bez druhého nejde.

(Akorát teď už by teda mohlo zase sprchnout, nemyslíte?)

Nikdo z nás NEMUSÍ mít mindráky.

Ženy se snažit setřást své ženství, které je brzdí v rozletu.

Nebo se hroutit z "drsného" světa a prchat od mužů pro jejich mužské rysy.

A muži zase předstírat, že nejsou něžní, a nebo naopak protestně odmítat svou rozhodnost a přirozenou dominanci.

Nemusíme.

Naopak.

Můžeme si užit obojí, co v nás je.

Protože to vypadá, že tak to funguje nejlíp.

Tak.

Už několik dní nad tím prostým zjištěním nepřestávám kroutit hlavou. Jsem zcela unešená představou, jak je to na světě dobře zařízeno. A předatavuju si celosvětový mír, jakmile se tato myšlenka (díky srnčímu blogu samozřejmě... ;-) roznese do celého širého světa.

Z každého koutu se začne ozývat uchvácené "aha" a "no jo vlastně".

Pak si všichni úlevně oddechnou, začnou zářit, políbí svou milou a nebo poplácají svého milého po rameni a zavládne harmonie...

...asi tak na vteřinu.

Než zase nějakého mužského napadne (sorry, ale ženskou by to opravdu nenapadlo), že moc klidu je hrozně nudné, a začne si z opačného pohlaví zase utahovat a všemožně ho nutit k nějaké akci (například mu podstrkovat rajské jablko poznání nebo něco podobného).

A ještě že tak.

Nechtěla bych mít na svědomí zamrznutí světa v blaženém úsměvu. :-)

Nicméně...

Než ten mír nastane, ještě to podle mě (jak tak koukám na své okolí, i do vlastních řad) pár chvilek zabere.

Můžeme tedy bez rozpaků trénovat dosahování ROVNOVÁHY a veledůležitost opačného pohlaví s klidem připouštět.

Co myslíte?

Že by vám (bez genderového rozdílu) bylo určitě příjemné, kdyby vám přišel protějšek domů a dal by vám najevo, jak je rád, že vás má a že by jeho život bez vás (takových, jací jste, i s vašimi nepochopitelnými vlastnostmi) byl ale mnohonásobně horší a nudnější...?

Mě rozhodně (i častějc, zvláště nejvíc ve dnech, kdy se o muže fakticky vůbec nestarám a přispívám tím nejvíc k podpoře jeho samostatnosti a odpočinku ;-).

Vyhlašuju proto dnešek (jakož i zítřek a libovolné další dny) dnem uznávání vzájemné 

ekvivalentní nepostradatelnosti!

DU VEN.

Díky za chvilku vašeho času, ahoj!