O úprku z Facebooku

Přátelé,
nebudu nejspíš jediná, přestávám si vědět rady s Facebookem. Uvažuju, že bych ho vypnula, ovšem předtím napsala POSLEDNÍ STATUS, který by zněl asi takto: 

---

Milí přátelé. Pro samý Facebook se nemůžu dostat k tomu, co je pro mě důležité a co mám ráda. Rozhodla jsem se tedy udělat "řez" a opustit vás. Sice mě mrzí, že mi statusty nékterých z vás už nebudou rozšiřovat obzory (ano, opravdu to dělají), ale třeba přijdu na to, jak vám dát najevo "přímo", že mě zajímají vaše myšlenky a životy. 

Facebook je pro mě podivná záležitost. To, že někoho rádi vidíte, se projeví stisknutím tlačítka Like. To že vás pobavil, také. To, že ho považujete za moudrého / správného / doplňte dle vlastních preferencí vypadá na Facebooku pořád stejně. Můžete ho samozřejmě komentovat, ale často vlastně neděláte nic jiného než čtete statusy, čekáte na nové, jste zklamaní, že ti, kdo vás zajímají, zrovna nic nezveřejňují a nevěnují se vašemu obveselovaní. Nebo (v malé míře) připojujete své komenty a konečně si připadáte, jakobyste byli s někým ve spojení. Ale nejste. Protože váš koment, i když dostal pár Liků, bude v mžiku zapomenutý. Ani vy sami už nemáte přehled, komu z přátel se líbilo, co jste psali včera a komu předevčírem. Mezitím se dozvíte kvantum sdělení, které vás skoro vůbec nezajímají. A prohlídnete fotky, které vám stejně skoro nic neřeknou. Ok, dítě vyrostlo. Vypadá pořád tak nějak podobně. Jsou to jen okénka do adventního kalendáře vašich životů. Jsou nedostačující. Nechci strávit deset let života tím, že budu svůj čas věnovat věcem, které mě převážně netěší a přinášejí mi mnohem míň, než od nich čekám. Neberte si to osobně, Facebook není osobní. Právě.

Takže končím.
Těm z Vás, kteří mě zajímáte, ráda občas napíšu, zavolám a nebo se strašně ráda sejdu.
Když mi po vás bude smutno, najdu si cestu.
Nepanikařte, když mi to chvíli potrvá, začínám hledat nový směr.

A naopak.
Pokud vás budou zajímat moje myšlenky, budu psát blog. To mě totiž (na rozdíl od scanováni statusů) přivádí k nějaké aktivitě a sebereflexi.

Pokud vás zajímá můj názor na cokoliv, napište. Na mailu jsem dál. A odpovídám.

Pokud mě chcete slyšet, zavolejte.

Pokud mě chcete vidět, přijeďte. Moje domácnost je otevřená a hosté jsou vítáni.
Jestli je vám to daleko, přijedu já.

Ale jestli vás sever aspoň trošku táhne, tak vážně. Zavolejte, napište, najdeme termín a budu se na vás těšit.

Pokud pro vás nic z vyjmenovaného neplatí, myslím, že jdeme v životě jinudy. Není na tom nic špatného a všem se nám uleví. Už se nemusíte zabývat tím, jak mě "nenápadně" odstranit z Přátel. Přeju všechno dobré a kdybysme se náhodou potkali, tak jakože nic :-)

---

ALE nenapíšu ho.

Nejedu přece do poustevny, nechám si zadní vrátka. Připravila bych se totiž o možnost obveselovat davy mimořádně zábavnými perličkami našich dětí... ;-)

Díky, že máte nadhled a přežijete to :-)

Š.