Když člověk (tedy já) začne psát blog, má nejprve touhu popsat všechny své myšlenky - neboť v určitých sebestředných chvílích jsem přesvědčená o tom, že všechny mé myšlenky skutečně stojí za zveřejnění (není to pravda).
V zápětí vždy narazím na to, kde začít.
Ale k věci.
Mám ambice podívat se pod pokličku vlastním emocím (je jich hodně).
Ovšem, hrozně ráda bych to pojala nějak úhledně, strukturovaně a zkrátka dokonale. A to je ta potíž.
Zdánlivě by na tom nebylo nic zlého. Kdo by mohl namítat cokoliv proti tomu, aby se lidé snažili dělat věci pořádně? Jenže touha po dokonalosti je absurdní a namyšlená, že si vůbec troufá usilovat o něco takového. Jen si to představte - emoce srovnané podle abecedy nebo od nejhorší k nejlepší? I kdyby to nakrásně bylo perfektně přehledné pro mě, pro jiné čtenáře to může být totálně nepochopitelné. Vidíte, jak nesmyslná touha to je? A přesto se jí nemůžu zbavit. Někdy jsem jí dokonce tak pohlcená, že radši nedělám nic, než abych začala nesystematicky a nepřehledně. Děs, co?
Co vlastně člověka žene za tím, aby měl dokonalé výsledky? Proč mi nestačí prostě to udělat jakkoliv? Zatím nevím, hledám odpověď. Naštěstí, neexistuje jen jedna. Žádná absolutní (dokonalá) pravda, která (když budete vrtat dost hluboko) bude platit pro každého. Respektive já ji nevidím (a nechci vidět), absolutní pravda mě odpuzuje a nevěřím na ni.
Čili - popis problému je počátek jeho řešení - tento blog zkusím vytvářet jednoduše nepřehledný, nestrukturovaný, osobní. Nemá ambice oslnit, ale něco (o sobě a možná i druhých) pochopit. A taky si dovolit napsat to, co si člověk netroufá říct nahlas (a kolikrát ani myslet). Ale stejně se mu lecos vkrádá do hlavy a ty věčné zákazy pak dělají někde paseku.
V tomto blogu nenajdete fotky (většinou). Protože emoce jsou prchavé a nejsou rády monitorovány. Než bych vytáhla foťák, byly by pryč. Respektive, prostě je (dosud) skrze obraz zachytit nedokážu. Pokusím se je zastavit myšlenkami, ale nevím, zda to bude vůbec možné.
Moc ráda vás pustím do své hlavy, pokud o to budete stát. Čekejte ale, že často skončíme úplně jinde než jsme začali (a nadpisu se možná dotkneme jen velmi zlehka). Při tom budu vděčná za váš laskavý doprovod a (třeba i) střípek vašeho životního příběhu. Vítejte uprostřed mého srnčího pohledu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.