Před rokem a půl se nám udála velká životní změna. Zvedli jsme kotvy v ČR a přesunuli své těžiště životních zájmů (to je úřední definice) na sever do Německa. Do Hamburku. Tedy na venkov vedle Hamburku.
Tím se spustila lavina nových zážitků a zkušeností, z nichž se touto formou snažím zvolna vzpamatovávat. Škoda, že jsem si blog nezačala psát hned zkraje, řada dojmů by byla bezprostředních, ale holt mě to tehdá nějak nenapadlo.
Součástí nové etapy bylo totiž také kvantum pendlování, které bych ve zkratce popsala příměrem "Jdu na sever a jdu na jih."
Vracela jsem se co chvíli "domů" do Čech a bylo mi úzko. Neměla jsem tušení, jak hluboké jsou mé kořeny, dokud jsem tu zemi neopustila.
Oči vyplašené jako srnka. Srdce, upnuté ještě na Česko, mi bušilo strachy. Dokážu tam nahoře vydržet? Ačkoliv by nemuselo, neboť jsme si řekli, že si dáme "zkušební" dobu 2 roky. Když to půjde, tak zůstaneme déle. A když to nepůjde, tak utečeme.
Ta doba se nyní nachyluje a "vydržávám" to čím dál lépe.
Jako srnka si ale připadám zase v jiných situacích, tak už jsem se s tím ztotožnila. A připomněla jsem si, že otevřené psaní mi pomáhá.
Skrze tento blog se tedy ve výsledku snažím vypořádat s tím, co mne zavalilo v posledních letech (jak se brzy ukáže, asi tak pětadvaceti nebo i více). Mám radost, že jsem přišla na účinnou a levnou terapii, a tak vás zvu, abyste mě při mém putování krajinou duše doprovázeli, budete-li mít chuť.
Díky!
Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé, děkuji za vaši návštěvu i za vlídné komentáře. Je mi potěšením, sdílet s vámi svůj svět. Š.