Červené cedulky na nákupu

Přátelé,

Patřím k typickým impulsívním zákazníkům. Tedy, k ženám.

Když vkročím do obchodu, je to pro mě stejné, jako kdybyste vypustili labradora do masny... 
Všechno mě zajímá a v hlavě se mi začnou honit představy, co by se z toho dalo vyrobit za dobroty. A nakupuju. Pro regiment.

Už jsem se sice naučila odolávat zboží "v akci", protože vím, že je to jen marketingový tah skupiny výrobců, a mám ozkoušeno, že zboží se do nabídky brzy opět vrátí. Zásadně si nepořizuji žádné bonusové a věrnostní kartičky, abych nebyla myšlenkově fixovaná na konkrétní obchody. A neodebírám letáky.

Ale letím jako moucha na všechny ty červené cedulky s nápisem "reduziert". Tím je zde označeno zboží s blížícím se datem spotřeby. Jenže na rozdíl od Čech, tady je toto zboží cenově redukováno někdy už s týdenním předstihem (a ne až v den, kdy lhůta trvanlivosti vyprší) - a navíc, vydrží velmi kvalitní klidně i týden po lhůtě. Je to tady tak kvalitativně nastaveno (nejspíš pár žalob ohledně újmy na zdraví v minulosti...) a výrobci si dávají pozor, aby lhůtu pro spotřebu opravdu nastavili dostatečně krátkou, i když zboží vydrží mnohem déle. 

"Redukce" se týká taky ovoce a zeleniny (kterou kupuju na kila) v trochu přezrálejším stavu (což neskutečně vítám). Připadá mi nepochopitelné, že za dobře dozrálé ovoce, poněkud pomačkanějšího vzhledu, dostanu slevu, na rozdíl od tvrdých, nezralých a pouze naleštěných kousků, za které se platí plná cena... Ale çe la vie. Nebudu protestovat.

Ovšem tím pádem nemám rozpaky klidně udělat velký nákup jídla. Větší než můžeme sníst. Protože de facto, strávníci jsme sice čtyři, ale jedlíci jen dva. Naše děti žijí ponejvíce z jablek a houstiček, co dostávají v pekařství jako pozornost :-) Potřebovala bych permanentně strýčka Příhodu, který by k nám chodil na svačiny. Respektive potřebuju se prostě odnaučit kupovat kvanta jako křeček.

Tak jsem si řekla, že by mi neuškodilo, kdybych si napsala malé nákupní výstražné připomínky (které by mě v obchodě trošku limitovaly):

- Velké balení JE cenově výhodnější než malé, ale nevyzkoušené potraviny kupuj zásadně v MALÉM množství (protože pak tady zbytek zůstane půl roku v kredenci)

- nové druhy potravin obecně kupuj jedině po předchozím nalezení RECEPTU, který bys chtěla vyzkoušet (protože víme, že s neznámou surovinou nic spontánního nevymyslíš)

- nekupuj to, o čem si pouze MYSLÍŠ, že je to zdravé, ale přitom Ti to nechutná

- na jeden oběd pro naši celou rodinu pohodlně stačí 400g masa, když bude hlad, vždycky se lze dojíst jablkem ;-)

- nové pečivo kupuj výlučně, když je v chlebníku prázdno (povoleny zbývající 2 plátky chleba)

- když máš chuť na mandarinky, ale víš, že nikdo jiný je doma nejí, kup si pouze jednu pro sebe

- zkus své přebytky nabídnout známým

Přátelé, je to hrůza. Ale velká část těchto doporučení se takřka do detailů shodují s tím, co jsem blahé paměti říkávala v pubertě své mamce. Přesně si pamatuji, jak jsem nemohla zaboha pochopit, proč nosí stále domů čtyři ks zákusků "kávové zrno", když jsme jednak tři a druhak nám to s tátou nikdy fakt nechutnalo...

Až na to, že přebytky nakonec nevznikly, dojedl je táta (válečná generace), mručící pod fousy, že by stačilo jen nekupovat toho tolik. Mám dojem, že i můj muž má někdy sklony "se obětovat" a dojíst to (jelikož tak byl zvyklý i podle vzoru svého táty, akorát bez mručení pod fousy), ale vehementně mu v tom bráním. Nechci, aby tu nikdo dojídal z "musu". Proto se přátelé musím včas zabrzdit, aby přebytky a stojáky z naší kuchyně vymizely, dokud je čas.

Jak své zásoby potravin řídíte vy?

Díky,

Š.