Spirála chudoby (a nebo oblečkožrouti)

Přátelé,

Mám pocit, že se na mě náhle vysypal pytel cementu.

Musím narychlo odjet do Čech.

Jakmile se vrátím, druhý den odjíždí sýkorka na zájezd se školkou.

Ano, je to trochu na knap.

A to není všechno.

Jak jsem vám popisovala rodičovskou schůzku, musí mít v kufru zabalené (mimo jiné) tři kompletní sady oblečení od hlavy k patě.

A dvoje boty na prohození.

A zde se dostáváme k jádru pudla.

Chtěla jsem jí to již zabalit teď, abych nebyla ve stresu, až přijedeme. A že jako pojede do Čech, jen v tom, co zbyde v šuplíku.

Ale...

Ona toho nemá dost!

Jakto? Vždyť neustále jezdím na nějaké bleší trhy a dětské bazárky a stále něco nakupuju... Nechápu.

Asi jsem uvízla v dostředivé spirále chudoby. A nebo máme v koši na prádlo černou díru. A nebo ty praktické kusy žerou trpaslíci.

Boty nosí ještě zimní, protože je pořád zima. Nemá jarní, natož dvoje, protože jsem nekompetentní rodič.

Má samozřejmě nějaké oblečení (zejména spoustu sukýnek, na zájezd zcela nevhodných), ale vzhledem k tomu, že se vrátíme v úterý večer a ve středu ráno odjíždí, nestihnu nic vyprat.

Vypadá to na katastrofu.

Mé dítě pojede na zájezd (s německýma dětma!) v nevypraném (!!) oblečení.

Co si o mně proboha kdo pomyslí???

Šmankote, babičko, čaruj!