Při jídle se nemluví

Přátelé,

Vzpomněla jsem si, jak nás Sýkorka pěkně vypekla.

Člověk si často říká, že ho ty děti moc nevnímají. Že si plácá játra na různé zákazy, příkazy a pravidla, ale nikdo si z nich nic nedělá.

Ale pak stačí chvilka klidu a vhodná příležitost a pink, máme naše "pravidlo" zpět.

Na pohoštění po pohřbu jsme se sešli s příbuznými, které jsme neviděli několik let. Chtěli jsme si samozřejmě se všemi povykládat. Ale jakmile přinesli jídlo na stůl, Sýkorka nás uzemnila. "Při jídle se přece nemá mluvit, dědo!"

Ehm, ano.

Děda, příbuzní i my jsme začali kličkovat.

To jsme Ti říkali, toje pravda.

A opravdu by to tak MĚLO být.

ALE existují výjimky a toto je jedna z nich.

Když se člověk s někým dlouho neviděl, tak může mluvit i při jídle...

Tato úsměvná historka mě přivedla k úvaze, k čemu že jsou vlastně taková "polopravidla". Zajímalo by mě, jak to vůbec vzniklo a za jakých okolností se stalo rozšířeným. Napadá mě jedině společné stolování v klášteře. A nebo hromadné jídlo v (českých) jeslích, školkách, školách a dalších (velkokapacitních) hromadných zařízeních, kde by z toho štěbetání mohla dozoru prasknout hlava. Pak to pravidlo ale není určeno pro všechny, ale jen pro někoho (kdo má větší moc a z jejího titulu vyžaduje od ostatních něco, co se hodí jen jemu).

V každém případě je to za běžných životních podmínek (kde by na sebe měly brát ohled všechny strany) velmi matoucí a vede to úplně k jinému efektu.

Nikoliv, že by se dítě naučilo Pravidlo a k němu postupně přiřazovalo Výjimky.

Naopak.

Dítě se (postupně, stane-li se mu to víckrát) přestane učit pravidla, protože to nemá smysl. Dospělí (jeho vzor) se jimi neřídí a když jsou "přistiženi", vymlouvají se na výjimky. To je demotivující. Takže dítě vypustí pravidla z hlavy a když ho někdo pokárá, že je nedodržuje, najde si také nějakou výmluvu.

Nebylo by pro dospělé neskonale jednodušší, kdyby za pravidla vydávali pouze to, co má skutečný význam pro společné soužití?

Člověk přece (aspoň by to dávalo smysl) nastavuje pravidla, aby byl život ve společnosti jednodušší a příjemnější. Nebo čeho má být skrz pravidlo dosaženo? 

Jídlo je společenská záležitost a povídání při něm je příjemné. Čeho se tedy při vniku pravidla "při jídle se nemluví" chtěl někdo vyvarovat?

Že dítě vdechne jídlo? Pak by možná mohl prostě jen konstatovat "můžeš povídat, ale kousej opatrně, ať se nezakuckáš".

Že dítě vyprskne jídlo při mluvení? Pak by bylo možná lepší říct "Když kousáš, měj u toho zavřenou pusu."

Nebo že bude kolem stolu moc hluku? To se dá určitě taky vysvětlit, aby to děti pochopily (třeba že mluví vždycky jenom jeden a nebo že když už je moc randálu, tak rodič ukáže nějaké znamení), podle toho, jak jsou ve které rodině zvyklí.

Co si o tom myslíte?

Jste si také vědomi nějakých pravidel, která nemají žádnou funkci a nedodržují je (rádi) ani dospělí ani děti?

Zaujalo mě to, budu se tomu ještě chvíli věnovat a mrknu se, jak to máme vlastně doma (toto pravidlo bylo ostatně dědovo a né moje :-).

Díky,

Š.