Na čem vyhasíná nadšení pro věc?

Přátelé,

Když se slušně vyspím, mám i celkem elán něco dělat. Ale i tak mě leckdy spousta věcí brzdí. Například, když něco neumím, nejde mi a nebo pro to nemám potřebné vybavení.

Chvíli jsem přemítala, proč mi tak hrozně vadí, že neumím některé věci, ale to, že neumím jiné věci, mi vůbec nevadí.

Momentálně mi vadí, že neumím šít.

Nevadí mi, že neumím vyrábět keramické hrnky a krásně je malovat.

Přátelé, objev: je to otázka vzoru (u mě).

Nikdo v mé širé rodině nikdy neměl co do činění s hrnky a keramikou. A nepotkala jsem ani jinou vzorovou osobu, jejíž um by mě zcela pohltil.

Mamka mě v dětství nechala párkrát navštívit keramickou dílnu, ale ukázalo se, že mě to vůbec netankovalo. Tenkrát ani nyní. 

Když vidím keramiku na farmářských trzích, jsem ochotná u ní setrvat pohledem několik vteřin. A již jsem si zakoupila jeden ks ručně vyráběného óbr hrnku na kafe a jeden ks zeláku, načež oba svorně shlížejí na naši domácnost z horní police, kam nedošáhnu bez židle ani já. Víc ani ťuk. Prostě hrnky jsou pro mě ryze praktická záležitost a hodnotím na nich pouze, zda půjdou snadno umýt i bez myčky. 

Proto keramiku (sériovou) zakupuju v charitativním obchůdku, neboť:

a) děti velmi často hrnečky shazují na zem

b) tato "náhrada" je levná a přitom stále udržujeme určitou "štábní" kulturu (z plastu se u nás prostě nepije)

c) jsou z druhé ruky, tedy obvykle nikoliv v kompletu, a tak máme spoustu výjimečných kousků, čímž se roztlučené hrnky stávají bezpřednětnými, nelpíme na nich a to mi přijde jako fajn rodinná filozofie (mít solitéry jako životní styl ;-)

d) ještě ke všemu můj nákup někomu prospěje.

V hrnečcích tedy mé mindráky netkví. Tkví v šití.

Moje mamka mě od útlého dětství vláčela s sebou do obchodů s látkami, což jsem považovala za vrchol nudy. Šila oblečení sobě i mně. Šila utěrky, povlečení, závěsy a dokonce i kapesníky. Byla jsem vůči tomu všechna předchozí desetiletí rezistentní ba mírně kritická. V patřičném vývojovém období jsem to oblečení dokonce nesnášela a vůbec jsem na její šikovnost nebyla hrdá. Bylo totiž vždy sešité trochu "horkou jehlou". 

Moje mamka je typ člověka, který preferuje, aby se věc dala co nejdřív používat. A nikoliv aby se na ní dopilovalo vše do nejmenšího detailu a byla superkrásná. Tudíž, švy uhýbaly mírně do stran, látka nebyla dokonale sežehlená. Prostě to nebylo jako z obchodu. A tak jsem byla přesvědčená, že šít nikdy nebudu, pokud se to nenaučím opravdu dobře.

Ale přesvědčení je jedna věc, zatímco vzor věc druhá.

Vzor to pro mě byl, ať chci nebo ne. 

No a tak přišla doba.

Mám mindrák, že neumím šít ANI tak jako moje mamka...

Obdivuju ji, že ušila tolik věcí, že nemusela chodit do obchodů s oděvy (to mi také zůstalo, že mě nakupování oblečení nebaví) a měla vlastně samé originály (akorát to na nich nebylo poznat, hi hi :-). 

Chci to umět taky.

Chci to umět ještě líp, a to pokud možno hned.

Ale ono to nejde - člověk musí připustit i to postupné nabírání zkušeností a chyby. Jak se říká, Edison také sestrojil nejprve 49 157 nefunkčních žárovek.

Dala jsem se tedy do toho.

Snažím se nad ty chyby nějak povznést a beru za výchovné pro moji Sýkorku, aby viděla, že mi také něco nejde (i když u toho kleju jako špaček, což moc výchovné není).

Ostatně před 15 lety jsem také neuměla vařit vůbec nic. A netrvalo dlouho, řekla bych, že svedu, co si zamanu (akorát do některých pokrmů se ani nepouštím, protože už mám odhad, že pracnost přípravy za ten výsledek nestojí).

Jenže, co je horší.

Nemám na šití to správné vybavení a to je ke vzteku.

A zde se dostáváme k oblasti, které se říká "podpora hobby". Diskutovali jsme onehdá s mým mužem o tom, zda se člověk může v něčem zdokonalovat, když má jen omezené zdroje. A do jaké míry potřebuje komfort a zázemí, aby se mohl plně rozvíjet.

Například lovit ryby se dá lépe, když má člověk prut. Jelikož nejsem rybář, tak mi přijde, že to stačí. Ale odborníci by mi nejspíš vysvětlili, že se rybářská výbava je úplná věda.

V kuchyni to musím absolutně potvrdit. Bez některých "nástrojů" bych si opravdu poradila jen velmi špatně. A nebo neuvařila (v rozumném čase) to, co uvařím s nimi. I když je pravda, že moje babička například škrábala brambory i mrkve jen nožem. A jak jí to šlo. Já jsem ale ráda, že mám svou speciální škrabku a s jinou mi to už nejde (mám jich pět a čtyři ochotně někomu věnuju ;-).

Ale pak zase existuje i horní hranice, kdy je nástrojů tolik, že už spíše překáží. Moc nástrojů = moc dlouhé hledání toho správného. A podobně. Zkrátka nechtěla bych mít doma celou teskomu.

Nicméně, jak jsem vytáhla šicí stroj a ušila malý "spacák" pro panenku, již si začínám uvědomovat, co vše by se mi hodilo a co bych potřebovala, abych mohla opravdu "šít" a ne jen stále přemýšlet, jak vyřeším ten a ten problém, když nemám tu nebo onu pomůcku/látku/nástroj.

Být flexibilní je fajn (jakože dá se žehlit cestovní žehličkou na konferenčním stolku na složené dece i několik let), ale někdy by si člověk rád dopřál ten luxus. A bez některých "ingrediencí" se prostě některé věci nedají spáchat vůbec.

Jenže narazila jsem na problém (který mě brzdí ve všech oblastech mého konání). 

Moc velký výběr obchodů. 

Nakupování přes internet je prostě hrozné. Člověk si sepíše krátký seznam toho, co by si rád pořídil za výbavu a jde vyhledávat. Jenže v žádném z x obchodů nemají všechno najednou, zato tam mají celé kvantum věcí navíc, které možná taky potřebuju, akorát o tom nevím. Začnu řešit, že to objednám po jednotlivých položkách, ale zase do toho vstupuje kalkulace poštovného. Nebo řeším, zda eshop nemá odběrné místo nějak chytře v dosahu. A k tomu ještě cenové srovnání. Podle které položky mám to srovnání provést? Podle té nejdražší? Najít ji tam, kde ji mají nejlevnější, a pak tam rovnou nakoupit ten zbytek?

Máte to někdo taky tak?

Prostě potřebovala bych aplikaci, do které bych zadala celý nákup, a ona by ty parametry na internetu prozkoumala za mně a vypadlo by mi:

- tady bude celý nákup nejlevnější

- tady máš nejblíž odběrní místo

- tady mají všechny položky skladem a bude to provedeno nejrychlejc

- tady to zboží bude kdoví odkud a pojede kvůli Tobě přes půl světa (neboli změří, kolik ropy se sežralo na dopravu kvůli mé touze ušetřit pár korun)

- tady zboží pochází ze zemí, kde nevyužívají dětskou práci

A ještě by mi to vysypalo kombinace obchodů, v nichž to dopadne nejlíp, když v jednom obchodě nebudou mít všechny položky naráz. Samozřejmě nejlíp podle toho, co z výše uvedeného je pro mě nejdůležitější.

Rozumíte mi?

Prostě mě zmáhá dělat kompletní průzku trhu kvůli špulkám na nítě. Ale zároveň mám potřebu, takové informace mít a moct se na základě nich rozhodovat.

Asi se tím aspoň prověří mé nadšení do šití.

Nebo máte někdo tip, jak to mám efektivně dělat?

Jak vy vyhledáváte (a podle čeho si vybíráte) internetové obchody pro vaše záliby?

Díky,

Š.