Domácí pravidla (aneb na čem všem trváme)

Přátelé,

Začínám se s Nevýchovou trochu smiřovat a rozhodla jsem se z ní vzít si to svoje. Co bude souznít s mým pohledem. Na lektorčin styl jsem si už trochu zvykla a vymanila jsem se z pocitu, že najednou budu MUSET překopat všechno, co jsem dosud praktikovala (i to dobré), a že mám odteď poslechnout zase nějaký nový princip. Celý a popořadě. To už jsem totiž párkrát udělala a to fakt nikdy nevydrží - je to jako dieta.

Ale aspoň už jsem přišla na to, že to vážně není potřeba. Ba, to dokonce škodí. Protože člověk o tom není vnitřně přesvědčen.

Udělám tedy jen to, co se mi bude zdát fajn.

A kromě Nevýchovy budu klidně dál číst jiné výchovné "příručky" nebo chodit na přednášky, poněvadž mě to baví.

V rámci inspirace jsem zrovna nedávno navštívila přednášku o výchově na téma: 

"Proč musím vždycky všechno říkat desetkrát? To musím vždy nejdřív křičet?"

O bližším obsahu se můžu rozepsat jindy, nicméně byla to taková směs. Spoustu z toho jsem věděla nebo dokonce už doma děláme. Ale kromě toho tam bylo několik inspirativních momentů.

Jedním z nich bylo, že děti (do školního věku) si zvládnou aktivně pamatovat (a spolehlivě dodržovat) pouze 3-4 (!) domácí pravidla.

Přátelé, pokud to tak opravdu je, tak to dramaticky mění situaci. 

Já bych tomu i věřila.

Potvrzuje to má oblíbená kniha o Marťánkovi. Říká, že je strašně těžké si najednou zapamatovat tolik zásad, příkazů a nařízení, obzvlášť, když jsou některé formulovány negativně. To nesmíš, to musíš, to nesmíš, to taky ne...

Ale co teda MŮŽU?

U nás dospělých si to představte, jako kdyby vám šéf dal na stůl stoh zákonů, že si je máte naštudovat. Pak by vám z nich namátkou každý den některé připomínal a okamžitě by se zlobil, že si je ještě nepamatujete.

To by byl panečku pocit :-)

A to my rodiče těm dětem ten stoh ani neposkytneme předem. Vydáváme ty nařízení po jednom. A jsou dny, kdy je jich (po jednom) dvacet, třicet za sebou. Taková vyhláška. Akorát dítě nemělo možnost si ji nikam zapsat, připíchnout na nástěnku a znova číst. Spoléhá pouze na svou paměť. A my se už druhý den divíme, že si to malá hlavička nepamatuje, když jsme to přece říkali včera!

Knížka o Marťánkovi říká, že v zásadě by rodiče měli trvat pouze na třech situacích, kdy se dá NE použít:

1) Dítě by mohlo ublížit sobě (ohrožuje ho to na zdraví)

2) Dítě by mohlo ublížit někomu jinému

3) Dítě by mohlo něco zničit

Tam se pak prý v pohodě dá přijít a říct "Ne, to nedělej." Ale mělo by to být spojeno s informací, kde a jak to dítě dělat MŮŽE (respektive, jak tu činnost modifikovat, aby mohlo).

Takže jsem si začala psát seznam vyhlášek, zákazů a příkazů, které doma máme a hodlám je všechny revidovat. Stejně čelíme spoustě (logických) dětských dotazů "Proč?" (naše Sýkorka je pronáší takovým tím tónem "kdo to proboha zase vymyslel?" a dodržovat to hodlá pouze při opravdu důkladném vysvětlení ;-) No a má recht.) 

Jsou všechna ta naše pravidla opravdu smysluplná? Jestli ne, proč na nich proboha trvat?

Čili, to máte...:

(Kromě těch tří NE podle Marťánka)

- Převleč se z pyžama hned

- Vem si ponožky / bačkůrky (na dlaždičkách nemůžeš chodit bos/a)

- Po schodech jdeme potichu (nehulákej na celý barák)

- Na knížky se nešlape

- Zhasni v koupelně, ať nevětrá větrák

- Jíme jenom v kuchyni (nechoď s jídlem do pokoje)

- Nejez před jídlem

- Aspoň to ochutnej

- Čokoláda jenom po obědě

- Kdo patlá, ten nemá hlad a jídlo mu sebereme

- Vysmrkej se (nevtahuj rýmu)

- Vem si kapesník (do rukávu se nos neutírá)

- Když Ti něco nejde, zkus se nejdřív trochu snažit (nevzdávej to hned)

- Když Ti něco pořád nejde, tak si řekni o pomoc (hned nefňukej)

- Když chceš něco od brášky, nejdřív mu nabídni něco jiného (neber mu to z ruky)

- Domluvte se (neječte na sebe, neodstrkuj ho)

- Do louží jenom v holínkách

- Jestli chceš házet písek, tak tam kde nejsou lidi

- Po cizím plotě se neleze

- Rozhlídni se před silnicí

- Kameny a klacíky zůstanou před domem

- Písek z bot vysyp na rohožku

- Pověsit bundu, oblečení uklidit do šuplíku

- Ráno si čistíme zuby bez pasty, večer s pastou (nedávej si té pasty tolik)

- Jen jedna pohádka na dobrou noc (další nečtu)

- V noci se spí (po uložení už se necourá napít a na záchod)

- Mlíko v noci taky spí

- Můj polštář nepujčuju

- Lehni si do svojí postýlky (když ležíte všichni nacpaní vedle mě, tak se nevyspím)

Jsem se to snažila uspořádat, aby první znění bylo pozitivně, ale v praxi mi stejně většinou nejdřív vyletí z pusy ta závorka ;-)

Je jich teda dost, co? 

(A to jsem určitě ještě minimálně na deset zapomněla)

Které by se dalo vynechat? A přes které nejede vlak?

Například Sýkorka vymyslela, že v neděli si vždycky nechá pyžamo, dokud táta nevstane (to trvá dlouho :-)

Nad zbytkem se musím zamyslet.

Možná jich ale stejně bude víc než čtyři.

Protože jsem fakt přesvědčená, že bez zautomatizování například hygieny to pak mají děcka zbytečně složité (nebo se jim někdo třeba posmívá, když něco dělají jinak).

Nicméně v podobě nařízení rodiče vůči dítěti "bude to tak, probíhat to bude takto a je mi úplně jedno, jak se s tím srovnáš", má to dítě i důvod, proč ho odmítá respektovat (samo není respektovaným účastníkem diskuse).

Až je tedy protřídím, zkusíme je tedy s dětmi prohovořit a domluvit se na nich. Bude pro mě v každém případě zajímavé zkoumat, zda se dají nastavit tak, aby je děti chtěly dodržovat ze své vůle. Nebo hledat cestu, co by jim k dodržení pravidla pomohlo.

Vzpomněla jsem si na jeden článek ohledně péče o seniory. Podle něj má každá sociální pracovnice sice na jednu babičku/dědečka jen určitý čas a frekvenci "úkonu" (třeba pomoc s vykoupáním dvakrát týdně), ale velký rodzíl v pocitech nedělá délka "péče", ale to, že vezme v potaz jeho/její přání a zvyklosti (třeba oblíbený šampón nebo ručník). Proč by to mělo být s dětmi jiné (vždyť mají taky přání)?

Takže jak si budeme čistit zuby. V sedě, ve stoje, předtím než se oblíkneme do pyžama nebo až potom? S červenou pastou nebo s bílou?

Vím, že to zní jako prkotiny, ale pro dítě to znamená, že se může o něčem malém rozhodovat samo. Že jeho přání někoho zajímá. A o co tu jde - aby mělo vyčištěné zuby, ne?

Fakt by mě zajímalo, která z "našich" pravidel máte doma taky, a nebo naopak která vůbec neřešíte (a nepálí vás). A jaká jiná máte?

Díky,

Š.