Co je nejdůležitější aneb o prioritách

Přátelé, dnes pojednáme o prioritách.

Je to totiž holý nesmysl a velký mýtus. Aspoň pro mě.

Priorita je z logiky věci jen jedna.

Seřadit si priority tedy nejde. Už jsou seřazené. Ta jedna je na začátku.

A to je další nesmysl, aby byly vůbec seřazené za sebou a čekaly ve frontě, až na ně přijde řada.

Vyzdvihnutí pouze jednoho aspektu života nad jeho spektrem a harmonií v něm je prostě divná věc. Ale bohužel rozšířená.

Například: Hlavně se musí pracovat. Aby byly v první řadě peníze.

Všechno ostatní musí jít stranou.

Nebo musí být hlavně doma čisto. Když člověk náhodou neví, co s časem, vždycky může jít něco uklízet.

Nebo musí člověk zejména slušně vypadat. Co to máš na sobě? A jak vypadají Tvé vlasy???

Nebo se důkladně postarat o svou rodinu. Rodina je na prvním místě.

Ovšem zdraví je nejdůležitější.

Všichni to vědí, ale málokdo s tím něco dělá.

Dobře, když si to uvědomíme, napřeme tedy síly do zdraví.

Pořádně.

Za každou cenu.

Stane se to pro nás prioritou.

A priorita, jak asi tušíte, si činí nárok na váš čas. Nejvíc času ze všech. Vložíte do ní svou plnou energii. Ale v ten moment vám na druhé straně vypadnou jiné aktivity. Už na ně čas nezbývá.

Mě se to nelíbí.

Samozřejmě, někdy to je nezbytné. Bez věnovaného času by se člověk nemohl nic naučit pořádně. Lamentuju tady spíš nad situací, když ta priorita je v popředí už hrózně moc dlouho. Takže někdy je dobré skončit (nebo ji omezit), i když je důležitá. Kvůli té harmonii.

Vidím to spíš jako rodinu. Přesněji tlupu.

Každý člen je důležitý. Přibližně stejně.

Čas se musí rovnoměrně rozdělit.

Ne přesně stejně.

Ale přibližně.

Aby nikdo nepociťoval obří deficit.

Aby si nepřipadal desátý, že na něj nikdy nedojde řada.

Jsem takový typ.

Mám k tomu taky sklony. Pro něco se nadchnout a šup, ostatní věci přestávám řešit. Jedu na plno po té jedné cestě. Nekoukám napravo nalevo. Svištím za cílem. Dokud to nezačne váznout a ostatní oblasti se nezačnou hlásit o slovo.

Myslela jsem si, že se to tak má dělat.

Jsou celé generace, které dřou a šetří na později. Ale někdy se toho později kvůli tomu dření nedočkají. Je to podle mě škoda.

Proto bych to ráda změnila na trošku vyváženější přístup.

Trocha práce.

Trocha poklidit.

Trocha péče, jak člověk vypadá.

Trocha si ohlídat, co baštíme.

Trocha se pohnout z gauče.

Hódně legrace.

A přívětivosti.

Co vy na to?

To je moje priorita.

Díky!

Š.