O distribuci času

Přátelé, je tu další můj objev na téma "okénko poctivé sebereflexe".

Domnívala jsem se donedávna, že prostě nemám vůbec čas, abych si vzala knížku a chvilku si četla, protože DĚTI mne nenechají.
Zvlášní ale je, že mne klidně NECHAJÍ, abych uvařila, vyprala, vytřela.
Proč?
Jelikož jsem přesvědčena, že to se udělat musí, a tudíž jim čas, potřebný na zmíněné aktivity, zkrátka nevěnuji. Dokonce na tom trvám. Stále dokola jim omílám, že teď si s nimi hrát nemůžu, protože vařím; nejdřív musím uklidit tohle; ještě odnesu tohle do kumbálu...

Totéž by ovšem klidně mohlo platit pro můj čas, kdy nedělám nic navenek "užitečného". Jen si uvědomit, že užitek pro mě samotnou jako důvod stačí. A že ten čas opravdu chci a potřebuju mít pro sebe. Jediné, co bych pro to měla udělat, je přestat se bát, že se něco stane, když ho budu vyžadovat.

Zkusila jsem si představit, co by se tedy vlastně mohlo stát.

V každém průměrném časopise se lze (opakovaně) dočíst, že spokojená máma = spokojené děti = spokojený muž = spokojená máma. Nebo že odpočatá máma je veselá. A tak dál.

Myslíte, že by hrozilo, že by se matka, opojena svobodou, které se jí dostalo, zcela utrhla ze řetězu a děti pustila nadobro z hlavy?

Je přece nesmysl, že kdybych měla pravidelnou chvilku pro sebe, že bych postupně chtěla pro sebe VŠECHEN čas.

Myslíte, že by dětem mohlo uškodit, kdyby na nějakou dobu měly program "bez mámy"? Kdyby máma neměla plnou pozornost jen pro ně. No to přece stejně nemám a program beze mě stejně mívají. Nejsou to už úplná miminka. Dokážou jít ven jen s tatínkem nebo babičkou. Dokážou si s nimi hrát doma, dokonce si dokážou hrát i samy (za něčí přítomnosti). Akorát se to dosud nenazvalo "časem pro maminku". Obvykle v ten okamžik jen o něco rychleji dělám nejrůznější domácí povinnosti (které bych mohla klidně dělat jindy s dětmi, že?).

Vypadá to, že by se tedy nestalo nic dramatického. Tak už jen vyřešit to svědomí (co na to řekne, že chci mít chvilku volna) a můžu směle začít uvažovat o praktickém provedení.

Asi to navlíknu na to, že máma která si beztrestně může chvíli číst (nebo psát i jindy než po nocích), pak může zase věnovat soustředěnou pozornost ostatním. Jelikož je spokojená.

To zní dobře, že?

Š.