Přátelé,
Sice jsme si v minulém díle rozebrali, o čem ta má touha po lidech vlastně je, ale když člověk nežije na samotě u lesa (a nebo ve velkoměstě), milý a vlídný základní kontakt s lidmi je cenná nutnost.
Jsou lidé, kteří se bez druhých celkem dobře obejdou. Nákupy řeší přes internet (nebo jednou týdně v supermarketu) a jinak vydrží obrovskou část dne sami doma s nikým nepromluvit, což si zpestřují výletem do liduprázdné přírody. Přátelé, ačkoliv nad tím upřímně žasnu, není to můj případ.
Proto je potřeba postavit se čelem k následující skutečnosti:
Když chci NAVAZOVAT KONTAKTY v Německu, potřebuju NĚMČINU.
Tak tedy, k Ivanovi (a Vladimírovi) zády, k lesu (a Hamburku) čelem. Jak to můžu provést?
- můžu se dívat na seriály (jejich předností jsou základní lidské rozhovory; obchodní němčinu si osvěžím později)
- poslouchat německé písničky (sice jsem zmiňovala jednu libozvučnou, ale nevěřím, že jich bude o moc víc)
- můžu důsledně chodit "za maminkama" dvakrát týdně
- mohla bych začít chodit v neděli do kostela
- můžu si najít nějakou práci na čtvrt dne (v pekařství by mě určitě brali)
- můžu se přihlásit jako dobrovolnice do domova seniorů a doufat, že tam ještě bude někdo mluvit srozumitelně
- máme tu skupinu žen, které mají společnou lásku k venkovskému stylu (slovník název landfrau tvrdošíjně překládá jako selka, ale to by se asi mnohých z nich dotklo, jelikož sotva kdy držely v ruce vidle - jejich náklonnost k venkovu se projevuje spíše ve stylu zařízení a výzdoby bytu nebo v preferenci čerstvých surovin při vaření...);
- pak tu máme výletní/turistickou skupinu žen, které sbírají divoké bylinky
Ani u jedné skupiny nemám potuchu o věkovém průměru, ale určitě by mě nevyhodily, kdybych se k nim chtěla připojit.
- nebo regulérní kurz němčiny...
Teď si to projdeme a třeba mě mezitím zase ještě něco napadne.
Inu tedy seriály. No. Šla jsem do toho, protože mi to poradila jedna známá (která se prý pomocí německých telenovel naučila mluvit). Prostudovala jsem tedy důkladně nejrůznější diskuze na internetu, podle nichž jsem si vybrala asi šest seriálů k vyzkoušení.
Ukázalo se, že se vesměs jedná o reality show typu "výměna manželek", "vyvolení", "jste to, co jíte" a pod.
Přátelé, nezlobte se na mě, ale to asi ne.
Pak tu máme seriál Berlin, Berlin. Hlavní hrdinkou je puberťačka, kterak prožívá různá dramata s dalšími lidmi, kteří by měli být dospělí, ale jsou to také zastydlí puberťáci. Navíc, po shlednutí prvního dílu, kdy mi sýkorka koukala přes rameno, jsem musela čelit jejím dotazům na téma "proč ta paní stojí ve skříni, když se ten pán s tou paní hladí"... Ehm, asi též ne.
Skončila jsem u starého dobrého Komisaře Rexe.
Kdybyste měl někdo solidní tip na opravdu dobrý seriál, sem s ním.
To rádio - jako, někdy to zapnu při obědě, aby děti aspoň na chvíli zavřely pusy a jenom jedly. Ale solidní výukový nástroj to fakt není. Zamyslím se nad pořízením několika CD s dětskými pohádkami.
Kdybych šla do kostela účelově jen kvůli jazyku, asi bych si připadala jako pokrytec, že jsem do občanského formuláře vyplnila "bez vyznání" a neplatíme tedy "kostelní daň". Navíc se obávám, že přítomnost na mši by mi stejně nedala moc, co do schopností rozvíjet konverzaci s maminkama.
Co se brigády týče, né, že by mi bylo pekařství málo. Prodávala jsem v něm o víkendech jako středoškolačka, a bylo to docela príma. Ale ráda bych si dopřála ten luxus, že jsem a zůstanu máma v domácnosti než budou mrňousovi tři. Abych měla klidné svědomí, že jsem mu v tomto citlivém období byla k dispozici. Šla bych do práce jedině, kdybych si ho mohla brát s sebou.
Tak jako jsem to dělala, když jsem ho čekala. Chodila jsem právě se psem navštěvovat babičky do domova, a Sýkorku jsem brala s sebou. Pro babičky byla její přítomnost (a tanečky) ještě mnohonásobně větší vzpruhou než ten pes, který jim ležel půl hodiny v posteli :-) Náš malej je ovšem sice nesmírně okouzlující, ale takový extrovert to zase není a nevím, zda by ho návštěva cizího prostředí spíš nevyváděla z míry. Nemluvě o tom, že nám stále ve hře chybí ten pes...
Ergo - suma sumárum z toho zatím vychází jako nejlepší nápad, pokračovat v tom, co už dělám. Chodit za maminkama, bavit se s nimi na hřišti, zvát domů německé děti, smal talk ve školce, jednat s úřady, telefonovat (o tom samostatně).
Škoda jen, že mě to někdy stojí tolika přemáhání (o tom též jindy :-).
Jak jste se učili jazyk v cizině vy (kdo máte vlastní zkušenosti, sem s nimi)?
Díky,
Š.
Hezké... možností je fůra, že, ale nakonec člověk pozná, že osobně mu jich vyhovuje jen pár, co?... :-)
OdpovědětVymazatCO třeba nějaký ten německý film?? Klidně pořád dokola, he, he :-) Na opravdové porozumění a naučení nějakých frází to může být fajn... jen to asi chce něco, co se dá v reálu i použít... film o puberťačce to asi taky nebude :-)))
A co knížky? Číst? Ono se to nezdá, ale z pasivní znalosti pak roste i ta aktivní... když už člověk posté hledá ve slovníku to samé slovo (pravda, dnes už odpadá to listování ve slovníku, to bylo hodně motivační), tak si ho opravdu zapamatuje :-)) A pak už je jen krůček k tomu ho použít. No, minimálně bude rozumět, když ho nějaká ta maminka použije.
Když se já chci rychle naučit nějaký jazyk, tak to beru klasicky... učebnici pro samouky, proletět jedu lekci za druhou, naučit se slovíčka, probrat cvičení, slovíčka dávat do vět, nejlépe na procvičení té dané gramatiky. CD do zblbnutí opakovat, abych si zvykla na výslovnost a rychlejší mluvu... to je trochu dril. Není to taková zábava, jak se dnes při výuce vyhledává, ale je to alespoň pro mě velmi efektivní a rychlé. Ráda si se slovíčky hraju... vytvářím praštěné věty z kartiček se slovesy, podstatnými jmény a přídavnými jmény a příslovci... co si zrovna náhodou vytáhnu. Hodně píšu (třeba i dopisy, ty mi vždycky pomáhaly). No a pak skočím do víru velkoměsta a snažím se... když chci něco říct a nevím, jak na to, tak si to pak najdu. A zkouším a zkouším. Nejdřív to není žádná sláva, ale je to čím dál lepší. A hlavně je to zábava. Hodně mi v tom ale pomáhá si opravdu procházet ta slovíčka. Protože, když člověku unikají základní slova, tak blbě rozumí a blbě se vymáčkne :-))) Gramatika, no, zezačátku se dá mluvit hodně jednoduše, hlavní je, aby člověk vůbec tušil, co která gramatika znamená pasivně :-))) Já mám, i jako učitelka, dojem, že spousta lidí touží hned po nějaké dokonalosti a vzdává to s tím, že mu to "neleze do hlavy". Ale dokonalosti se člověk dobere hodně postupně... někdo rychleji, někdo pomaleji. Však i s tím Vietnamcem se člověk domluví, ne?? :-))
blbe... protoze pokud jsi s detmi, tak jsi porad v takove bubline, i v cr, natoz v zahranici... takhle jsem se nenaucila ani poradne italsky ani svedsky, protoze proste bylo prilis malo prilezitosti ke konvezraci a nebo se to porad opakovalo dokolecka... tak drzim palce, treba ti to pujde lip. rozhodne napis, jak to jde a co fungovalo prosim, jsem sama zvedava... sedmi
OdpovědětVymazatAhoj Šáry,
OdpovědětVymazatpřijde mi, že ses neudržela a do potřeby "němčina" ses za každou cenu snažila cpát i potřebu "lidi". Pokud Ti jde jen o němčinu, doporučuji ještě:
- nějaké internetové lekce (existují i na norštinu, tak na němčinu budou určitě); jejich kvalita může být různá, ale snad se dají najít i dobré
- rádio a televize (zmiňovala jsi seriály, ale já mám na mysli i takové banality jako zprávy, které jinak v ČR úspěšně ignoruji, ale jako zdroj pro jazyk, proč ne)
- noviny (viz. výše - v ČR by mě nenapadlo po nich sáhnout, ale tady, internetový německý denník... proč ne, na jazyk dobrý, navíc člověk chytá trochu specifické kulturní rozdíly)
No, ale proč to píšu hlavně - to jsem vyjádřil už výš - přijde mi, že mixuješ víc věcí zaráz (tedy pokud není to, co chceš vylepšit, výhradně tvé mluvení).
Pavel