Pěnový den

Přátelé,

dnes pojednáme o aktivitách, které děti obzvláště milují.

Obvykle jsou to ty, ze kterých můžete vyletět z kůže, když je děti realizují, zatímco se pět minut nekoukáte...

Osvědčilo se mi předejít katastrofám (a silvestrovským historkám) tím, že jim tyto kratochvíle čas od času řízeně sama předložím.

O které se tedy jedná (a které jsou u nás ve zvláštní oblibě)?

1) pěnový den 

- napustím vodu do umyvadla, převlíknu děti do "krátkých rukávů", pujčím jim mýdlo a (pokud jsou dost velké, abych to snesla s nervama) zmizím z dohledu. V našem případě - 20 minut času pro sebe a to se počítá :-) Když už to s nervama dále nesnesu, vstoupím, chvíli se účastním jejich nadšení a pak rozdám hadry a nechám je vytřít. 

Tento bod je důležitý, jakkoliv je jejich snaha o vytření z praktického hlediska úplně marná. Ale učí se, že nepořádek se udělat může, ale maminka není jediná, koho úklid tak velkolepě baví. Kdybych to vytírala já, postrádalo by to výchovný smysl a příště bych byla akorát dožraná, že nadělaly zase nepořádek. Ale copak se můžete hněvat na dvouleté batole, když ochotně a intenzivně smýčí podlahu v koupelně? :-)

2) lyžování v bytě 

- možná máte doma také výplň z nějakého balíku se zbožím, takové ty natříhané proužky papíru, respektive výsledek skartování. Osvěčilo se mi krabici plnou takového "sněhu" našim kreativcům poskytnout, zavřít se s ní a nimi do chodby (nebo jiné místnosti, kde je na zemi jakákoliv "klouzavá" podlaha - lamino, lino, dřevo, zkrátka né koberce) a nechat je připravit sjezdovku a pak v kvantech papírových proužků "lyžovat" v mých pantoflích. Opět 20 minut (i déle) k dobru. 

Úklid probíhá tak, že rozdám košťata (máme pro tyto účely opravdu pořízená dětská košťata, se kterými obvykle posléze zametám já a děti zápolí s mým velkým). 

3) loužový den

- déšť a slejvák u nás kvitujeme s povděkem a sledujeme, kdy přestane pršet, abychom se v nejbližší době mohli vypravit na "výlov louží". Oblíct děti do nepromokavých kombinéz, vysokých holínek (pro moraváky: gumáčků) a šup pátrat, kolik louží najdeme na naší oblíbené okružní procházce. V těchto okamžicích si člověk uvědomí, že hraní se může obejít téměř beze slov (což oceníte zvláště, když máte doma takovou Sýkorku ukecanou jako my).

Výhoda "moderovaného zablácení" spočívá v tom, že naše děti následně respektují pravidlo, že "bez holínek se do louží nevstupuje".

4) stříhání

- doufám, že mě za to nikdo nebude kamenovat, ale nemáme doma žádné dětské kulaté nůžky. Naše děti jsou od malička v kontaktu s normálními ostrými nůžkami, akorát VŽDY pod dozorem. Mají k dispozici staré noviny, ale také odstřižky látek, čímž jsou naše domácí textílie (naštěstí záclony nemáme vůbec) celkem v bezpečí. A děti mají vždy svou "fázi" stříhání zajištěnou. Stříhají podle předkreslených čar, stejně jako na "volné téma". Roztříhaný kartón, nalepený na papír se třeba báječně hodí jako 3D struktura k překreslování křídami.

5) překážková dráha

- Vložte 3 skládací matrace libovolně mezi ostatní nábytek, spolu s dalšími prvky (nejčastěji gymnastický balón mezi dvě křesla, doplnit "skluzavkou" z přebalovacího pultu, různé stoličky a schůdky k přelézání a podlézání) a máte proměnlivou dráhu, kterou mohou děti doma zdolávat. Samozřejmě pod mým DOHLEDEM a s adekvátní pomocí.

Energie, která by jinak vedla ke zbytečnému kňourání a "otravování" se tím snadno vybije. Na tom je zřetelně vidět, že děti opravdu pocházejí z opic. Lze to dobře pozorovat zejména na dětských hřištích, kde skupinky puberťáků často okupují různé vysoké prolézačky, lana a houpačky... :-D

6) fixy

- děti je milují, ale upřímně, nejsou to pastelky a nelze je nechat dětem v ruce a zároveň se dívat jinam. Nicméně, existuje geniální varianta, tzv. Omyvatelné fixy.

Díky nim můžu tedy dětem s klidem Angličana dovolit, aby si "namalovaly nehty", "hennové" tetování a nemusím to pak nikomu další týden vysvětlovat.

Jaké aktivity se osvědčily u vás?

Díky,

Š.