Mámy mámám

Přátelé,
dnes další z témat, která mě pálí.

Jsou rodiny, které jsou plus mínus úplně normální. Děti v nich jsou běžné, vyvíjejí se, jak mají, a přes všechny strasti rodičovství se u nich neodehrává žádné extra drama.

Pak jsou rodiny, které vychovávají kulantně řečeno děti se specifickými potřebami. V praxi to znamená, že péče o ně je mnohem obtížnější než u "běžných" dětí. Někdy je dokonce tak obtížná, že nad tím zůstává rozum stát, jak to rodiče mohou zvládnout.

Vím, že někdo se tím třeba vůbec netrápí a nezabývá. Řekne si "ať si každý poradí, jak umí". Nebo "vždyť pro každou situaci existují pomocné instituce, specializované neziskovky, atd." Přátelé, je mi to jedno. Že už někde ve světě ten problém někdo řeší. Představuju si dílčí osud takové mámy. Představuju si sebe v její kůži. Je mi z toho ouzko. A chtěla bych jí nějak pomoct. Ale žádnou takovou maminku nemám osobně po ruce, nevím, jak ji mám najít a jakou pomoc by opravdu potřebovala.

Navíc mám pocit, že kdybych jí našla a zeptala se, co pro ni můžu udělat, řekla by, že "nic". Ony prostě dřou, protože není zbytí. Některé z nich si vůbec neumí představit, že by jim chtěl někdo pomáhat, protož v drtivé většině případů to v jejich okolí nikdo nedělá. Dokonce se okolí (či dokonce rodinní příslušníci) často oči odvrací, jelikož jsou v rozpacích, nebo mají strach (z "jinakosti", ze své slabosti, různě). A nebo ty mámy takovou pomoc nedokáží ani pojmenovat. Protože si snaží nepřipouštět, co vše jim chybí nebo po čem by toužily. Jelikož to vidí bledě, že by to stejně nemohly získat, a bylo by jim to akorát líto.

Jenže, přátelé, v tom je právě ten problém. Když někdo dlouhodobě nedostává to, co by potřeboval, tak mu to nepřestane vadit a nepřestane to potřebovat. Anobrž ten deficit roste a na konci je z toho průšvih.

Dost ale teoretických řečí.

Mám určitou představu, jakou pomoc by třeba taková maminka mohla ocenit, která je zároveň v mých silách a schopnostech. Do určité míry je to samozřejmě silná projekce (mě na mateřské, která bych mnohdy potřebovala přesně totéž), která by potřebovala korekci od skutečné mámy v takové situaci. Ale budiž.

Po čem by maminka specifického dítěte mohla toužit:

1) jít na kafe s někým dospělým, kdo normálně mluví a myslí;

V případě, že specifické dítko nesnese máminu absenci, jít s někým, kdo se za dítko nebude stydět, někam, kde se nad ním nebudou pohoršovat cizí lidé.

To naráží na problém (ne)dostupných sociálně tolerantních kaváren.

Problém by byl vyřešen tím, že bychom šli na kafe k nám. Přetrvává potíž, že nevím, jak mám ve svém okolí takovou maminku objevit.

2) být 1-2 hodiny bez dítěte, prostě si od něj odpočinout;

Potřeba by tedy spočívala v tom, najít osobu, která to s dítětem zvládne, aby jí ho máma mohla svěřit na pohlídání bez obav. Dílčí podproblém, že specifické dítko si možná velmi složitě zvyká na cizí osoby. Ale dejme tomu, kdyby byla naděje, že to té mámě opravdu vytrhne trn z paty, myslím, že by udělala vše, co je v jejích silách, aby dítko na přítomnost někoho dalšího zvykla. Toto téma řešila na svém blogu maminka Zitušky, která má o maminkách specifických dětí podstatně více informací než já. Hrozně ráda bych takový projekt podpořila.

3) sehnat chybějící specifické hračky nebo "věci";

Například děti s autistickými projevy často vyžadují, aby určité skupiny věcí byly "spolu" nebo určité sady věcí byly kompletní. Týká se to často různých reklamních sad hraček, které zákazníci dostávají za věrnost při nákupu v konkrétním řetězci prodejen. Třeba by mohlo pomoct, kdyby existovala "virtuální" směnárna přebytečných figurek a dílků sady, aby si je maminky mohly vyměňovat. Nebo maminky, které je dostávají automaticky při nákupu také, ale jejich děti je přitom vůbec nepotřebují a nejeví o ně zájem, by je na takovém tržišti mohly darovat.

4) normální jídlo

Některé mámy se snaží zmírnit projevy u svého dítěte tím, že mu vaří speciální dietu. Nebo naopak některé specifické děti vyžadují jen konkrétní jídla stále dokola. Možná by mohlo pomoct, kdyby takové mámě někdo občas přinesl normální oběd jen pro ni.

Představuju si, že navíc u všech z uvedených "pomocí" by se mělo jednat o pomoc "zdarma" (to je také podstata daru, že?). Jelikož takové maminky jsou obvykle doma (na dávkách) a chybějící finance jsou často příčinou toho, že si nemůžou tuto pomoc obstarat na komerčnim bázi.

Líbila by se mi určitá platforma "stínové ekonomiky", která by propojila zájemce o pomoc s konkrétními maminkami, které by tu pomoc mohly využít.

Co o tom soudíte? Znáte někdo nějaký existující projekt nebo vás napadá způsob, jak to realizovat? Ráda se dozvím.

Jinak budu hloubat, jak můžu svou touhu pomoci sama realizovat.

Díky,

Š.