Jak se doma uklízí (skoro) samo

Přátelé,

Dnes si probereme další ochranné opatření "jak se nezbláznit na mateřské".

Je fajn být supermatka - na jeden den v měsíci (před návštěvou). Mít naklizeno, uvařeno, vypráno a být u toho jako sluníčko.

Ale častějc to prostě nejde.

Tedy mě to nejde.

A ani nechci, aby mi to šlo. Páč to, přátelé, nepovažuju za normální.

Ve skutečnosti, jakmile mám po návštěvě, je sice ještě jeden den "setrvačně" uklizeno, ale já jsem sedřená, mračím se a většinu dne sedím vyčerpaně někde v koutě a s nikým se nebavím :-)

Je jasné, že úplně bez úklidu by to také jaksi nebylo ono. Toto období mám již ze své puberty za sebou a nemám už touhu v něm pokračovat, ani kdyby mi to všichni tolerovali :-)

Nicméně, jelikož se snažím žít "přiměřeně", převzala jsem několik zásad, jak domácnost "lehce" udržovat v obstojném stavu:

1) uklízíme jen 1x za den (večer)

Není opravdu cílem, aby k nám mohl "kdykoliv" někdo přijít, aniž by si u toho "něco pomyslel". Cílem je, aby k nám mohl kdykoliv někdo přijít a u toho si za své myšlenky nesl zodpovědnost sám ;-)

Když přijde neohlášeně, bude mít aspoň dobrou náladu, že není sám, kdo má doma binec.
A když nikdo nepřijde, je zbytečné se trápit tím, že máme doma jako po uragánu skrz celý den.

Mohli bysme zkusit průběžný úklid společně s dětmi formou hry.

Ale, přátelé, upřímně, formou hry se mi to ještě nikdy nepodařilo ;-).
Nicméně už se mi daří při pohledu na sopečný pokryv jejich hraček a pastelek neomdlít a prostě jen suše ohlásit, že večer "to sklidíme".

2) jdeme ven

Během toho nemůže doma vzniknout nepořádek. Pokud se nám večer podařilo jakžtakž uklidit, nejlepší je ráno co nejdřív odejít z bytu, přijít pouze na oběd, a po něm zase zmizet. Jaro je tu. To je ovšem situace, která vyžaduje mít oběd již připravený. Pokud ho jdu ve dvanáct teprve vařit, dítě bez dozoru si zajistí zábavu dle svých představ. Což je fajn, ale o pořádku nemůže být řeč.

3) systém

To je pro mě největší výzva ze všech. Fascinuji mě montessori "otevřené" regály s volně přístupnými aktivitami, kde má každá své pevné místo. Ale upřímně, to by u nás moc dlouho nevydrželo. Systém, přátelé, nemusí být dokonalý, ale musí být funkční a proveditelný. 

Čili bedny na hračky, do kterých se dá "smést" celý stůl najednou, jsou bezva. 

Skříně a šuplíky, které se dají ZAVŘÍT, jsou bezva.

4) pravidelně vytřídit věci, které se již nepouživají

Aneb když nic nemáš, nemusíš nic uklízet :-)

Generální grunt (v mých představách znamená vylifrovat věci). Mám pro to subpomůcku, abych nezabředla do váhání: "JE TO HEZKÉ NEBO UŽITEČNÉ?" Odpovím-li NE, jde to z domu.

Užitečnost si člověk může nastavit různě. Například mám silnou vnitřní pochybnost o užitečnosti mého vš diplomu, ale co už, byly doby, kdy se hodil (a třeba zase příjdou), nechám ho tedy, jeden papír mi dům nezahltí... ;-)

Horší je, kam s tím vytříděným. Znáte můj postoj k vyhazování do koše. Na tom intenzivně pracuju.

Charita, bloggeři, v nejhorším sklep a počká to na příští grunt. Zásadně nevyhazuju nic bez vědomí dětí. To se mi příčí. Vysvětluju. Za jednu novou hračku musí jedna stará do krabice. Uhlíř se Svěrákem mě nedojmou. Nechávám den dva na "poslední" pohrátí. Plyšáky jsem ale zatím neměla to srdce, oni tak koukaj...

5)  snížíme své nároky 

- byt s dětmi do x let je trvale "under reconstruction". To je nutné mít na paměti. Pomůže to (mírně) redukovat náš stres. Člověka tak nepálí, když se dívá na rozházené něco, co dítě NUTNĚ potřebuje ke svému vývoji.

A závěrem - úklid není CÍL, ale prostředek, abychom měli kam šlápnout, kam si sednout a mohli rychle najít to, co hledáme.

To (mi) stačí (ovšem ani tak se mi to někdy nezdaří... :-).

Jak řešíte úklid vy?

Díky,

Š.