O dárcích a vzájemnosti

Přátelé,
už dlouho mi vrtá hlavou, jak bych mohla darovat to, co mi tu přebývá a někomu by možná pomohlo.

Darování je někdy nesmírně příjemné.

Nicméně pocit z něj se může výrazně měnit podle toho, co člověk dává, kolik toho je a komu to dává.

Je jiné, když dáváte věci, své úsilí, čas a nebo peníze.

Je naprosto jiné, když to dáváte kasičce, charitativnímu kontejneru a nebo člověku.

Takhle to mám já:

1) Peníze

Magnetka ve veřejné sbírce. Jasně.
DMSka do oblasti postižené živelnou katastrofou.
Trvalý příkaz neziskovce? Už váhám. Komu udělá radost pár cifer, které přitekly někam na účet? Anonymně.
A nebo si koupit sociální časopis?

Darování peněz je někdy skoro až nepříjemné.

Pocit, který za to získáte, trvá jen několik vteřin nebo minut. A je hrozně neosobní. Nehřeje.
Když darujete trochu peněz, obvykle už vám za chvilku nechybí.
Zároveň na nich ale spousta lidí nesmírně lpí a když je mají dát, připadají si povýšeně nad těmi, komu je dávají. Někdo peníze zásadně nedává z opačného důvodu, neboť neví, jak si vybrat příjemce a nakonec mu přijde, že potřebných je tolik, že by se mohl vydat z celého svého jmění a stejně by to nestačilo.

2) Věci

Chybí mi platforma pro tuto verzi.

Nemám v oblibě vyhazování věcí jen tak do popelnice. Ale zároveň nejsem "sysel", ani to nejde (máme menší byt než dřív). Když se ale člověk nechce utopit ve věcech, musí je prostě pravidelně vyklízet pryč. Řeším obligátní otázku, "kam s tím?". Jak je darovat někomu, kdo by je využil?

Myslím na věci, které fungují (žádné krámy vhodné tak pro bezdomovce), jsou plus mínus zachovalé, ale v naší domácnosti již nemají uplatnění. Pominu dnes variantu, že se dá na bazaru podat inzerát "za odvoz". 

Nechci čekat do nekonečna, zda se ozve nějaký "běžný smrtelník". Ty věci mi tu regulérně zabírají místo a já mám energii, abych je někomu předala. Chci "za to" jen pocit smysluplnosti.

Samozřejmě, na oblečení existují kontejnery do charity. Na jídlo potravinová banka. Na hračky různé sbírky. Ale ono je to prostě jiné, když se toho člověk "zbaví" ve velkém a neosobním způsobem. A nebo kdyby byla možnost darování 1:1 (člověk člověku). Tak ráda bych viděla střípek skutečného příběhu někoho, komu to pomůže (a nemusí to být za každou cenu někdo v životní nouzi). Lidi by si prostě podle mě pomáhali mnohem častěji, kdyby věděli jak.

Líbilo by se mi, kdyby třeba:

A) domácí potřeby, elektroniku, nádobí využil nějaký mladý člověk, který opouští domov a zakládá vlastní domácnost. Pokud by byl skromný a stačilo mu, že je to starší a místy otlučené nebo pokreslené fixami...

B) knihy, které jsem přečetla a nechci si nechat (protože mám malou knihovnu a nechci si pořizovat větší), by někomu v nemocnici ukrátily dlouhou chvíli

C) mé látky, ze kterých nikdy nic neušiju, by využila nějaká šikovná DIY bloggerka

D) potraviny, které nezvládnu spotřebovat ve lhůtě (protože jsem s jejich nákupem přestřelila), by využily food bloggerky a vymyslely z nich nějaký inspirativní pokrm pro své čtenáře

E) hračky mohly putovat na dětské infekční oddělení, odkud si děti nesmějí brát hračky domů

F) mou nespotřebovanou kosmetiku by využila nějaká žena, která by ráda otestovala nové vůně a konzistence, ale (stejně jako pro mě) je pro ni celé balení prostě moc velké, aby si ho sama koupila

Já si samozřejmě můžu takové lidi hledat jednotlivě přes internet a ty věci jim "vnucovat" (a také jsem to již párkrát udělala), ale víc by se mi líbilo najít lidi, kterým by se moje věci opravdu hodily, skrze nějakou "propojovací" platformu, e-síť nebo tak něco, co nejblíž lokalitě, kde žiju. Z jednoho dárku člověka člověku by se tak klidně mohl rozvinout opakovaný osobní kontakt (ano, je vám snad jasné, že to já prostě postrádám ze všeho nejvíc - a proto nakupuju veškeré vybavení domácnosti z druhé ruky a prodávám věci na blešácích, abych se aspoň na malý moment potkala s dalšími lidmi, a přesto mi to stále nestačí).

3) Čas a/nebo pozornost a nebo konkrétní činnost

To jsem již krapet nakousla, v příspěvku Adoptuj babičku nebo dědu.

To jsou správní adepti na darování svého času a pozornosti dětem. I kdyby nebyly jejich vlastní.

I oni ale potřebují někoho, kdo se jim bude opravdu věnovat.

Proč by byly jinak praxe praktických lékařů plné lidí, kteří trpí nejrůznějšími nemocemi, aby získali aspoň trochu něčí pozornosti?

Líbila by se mi platforma, která by propojila lidi, kteří hledají někoho, s kým by se mohli potkat, aby nebyli pořád sami, něco malého pro sebe vzájemně udělali, a přitom by se nevystavovali riziku, že budou trapní nebo divní, když se zeptají přímo venku někoho na ulici.

Ano, vím, že existují seznamky. 

Ale nevím, jestli bych tam našla kamarádku, která bydlí poblíž, také nemá skoro nikoho, s kým vyrazit společně ven s dětmi, nebo s kým vyrazit do sboru. 

Nevím, jestli bych tam našla babičku, která by potřebovala občas doprovodit k lékaři, a za to by mě ráda pozvala na koláč, který nemá zatím pro koho péct. 

Nevím, jestli bych tam našla dědu, kterému nemá kdo uvařit oběd a za to by mi rád povykládal historky z mládí. 

Jestli bych tam našla někoho, komu bych mohla občas vyvenčit psa a za to si ho doma půl hodiny muchlovat.

Mám nejspíš divné touhy.

Ale svět by byl o kus víc fajn, kdybych vymyslela, jak je aspoň částečně naplnit, aniž bych kvůli tomu zakládala "Donatebook".

Máte informace, jak se některé z mých uvedených tužeb už úspěšně realizují?

Díky za jejich sdělení,

Š.