O kombinaci rodinných modelů

Přátelé,

Ó, to je těžká věc.

Nejspíš to známe všichni. Máme partnera, který byl vychováván v jiném rodinném modelu než my.

Modely zahrnují například následující záležitosti:

- zda v rodině převažoval řád a systém (věci a činnosti měly své místo a své pořadí) a nebo chaos (místo i čas se proměňovalo)

- zda v rodině převažovala pravidla a nebo volnost

- kdo pravidla vytvářel a jakým způsobem bylo vyžadováno jejich dodržování

- zda byla rodina otevřená nebo spíše uzavřená (jak často a v jakém počtu se v ní objevovaly návštěvy, jak se rodina "prezentovala" ven)

- kdo měl doma za co zodpovědnost, kdo měl v čem právo veta

- zda vládla v rodině laskavá atmosféra, podpora a vzájemný ohled a nebo spíše přísnost, úkoly a tresty za jejich neplnění

- zda se členové rodiny o sebe vzájemně zajímali a nebo se spíš zabýval každý sám sebou

A teď, co s tím při společné výchově? Logicky jsou v obou modelech určité (někdy značné) odlišnosti... On nám to partner nedělá naschvál, byl jenom dlouhá léta zvyklý na jiný styl.

Varianta A: převáží jeden z modelů

Z toho poplyne, že ten, kdo ho prosadil, bude zčásti spokojený a zčásti frustrovaný, jelikož bude neustále narážet na to, že druhý partner ho nemá zažitý a tudíž ho svědomitě "nedodržuje".

Co s tím?

Varianta B: oba modely se kombinují

Čili každý z partnerů vyžaduje to, co je pro něj nejzásadnější, a u (pro něj) nepodstatných prvků modelu klidně přenechá otěže druhému partnerovi. V praxi ovšem dochází často k hádkám, jelikož partnerům každou chvíli přijde nejzásadnější to samé a zrovna v tomto aspektu se oba modely diametrálně odlišují.

Co s tím?

Varianta C: oba modely jsou odmítnuty a hledá se náhradní společný model

Jsem toho názoru, že to je pro silné (a nesmírně mírotvorné) povahy, ovšem stále je zde přítomen latentní konflikt, jelikož člověka samotného hryže svědomí, že odmítá něco, z čeho vyrostl a čemu tedy také za mnohé vděčí. Další kámen úrazu vidím v tom, že nevyzkoušené cesty jsou strašně náročné na prošlapávání. V podstatě místo toho, aby každý z partnerů zdolával ten kopec sice po jiné, ale viditelné cestičce, a občas by se protli, tak jdou oba spolu skrze trní a nevědí, co je potká v příštím kroku.

Co s tím?

A jak to máte vy?

Š.