Co všechno vlastně mám

Přátelé,

Když je člověk pohlcen úkoly a stresem, leckdy zapomene, kým je a co je opravdu podstatné.

Že má mozek v hlavě.

Že má srdce.

Že má rád své blízké.

Ale taky si váží sám sebe.

A taky má v životě velké štěstí a za co děkovat.

Je dobré si to občas připomenout.

To může pomoct se z toho stresu vymanit. Ujasnit si, co chci. Co dovolím. Co snesu. Na co se dá pohlédnout z jiného úhlu. A co prostě nehodlám dělat nebo tolerovat, pokud mám zůstat sama před svým sebehodnocením s čistým štítem.

Abyste se nemuseli domýšlet, mám konkrétně na mysli toto:

1) Chci žít, né brečet nad rozlitým mlékem. Je fajn se moci zbavit určitých frustrací skrze blog. Ale život samotný, být v něm "tady a teď" je ještě lepší. I když od něj nemám naprosto vše, po čem toužím. Nejlepší je ovšem mít ten luxus a moct to kombinovat.

2) Děti jsou hrozně moc fajn. Ale nejsou jedinou náplní mého života. Kromě nich jsou v něm ještě další lidé, činnosti a místa, kterým ráda věnuji svou pozornost. A také jsem tu já a to, co činí dobře mé duši. Do toho spadá i velká část samoty, kterou potřebuji, protože jsem v ní úplně sama sebou a dosycuji svému nitru to, co mu nikdo jiný poskytnout nemůže.

3) Nepotřebuju před nikým obhajovat své "šouplé" a alternativní postoje. Je mnohem lepší si je osobně užívat a veřejně si z nich dělat legraci.

4) Být pod tlakem a ve stresu (i pod takovým, který si člověk na sebe vytvoří sám) je tou nejsnazší cestou, jak dělat horu chyb, za které se pak před sebou stydím. Zejména chyb v komunikaci, kdy snadno vypustím z pusy to, co si ve skutečnosti nemyslím a pak mě mrzí, že používám slova jako ventil. Naštěstí upřímně připustit, že to člověk přepískl a vysvětlit, proč k tomu došlo (a to dokonce i vůči dítku, které si to nebude pamatovat déle než minutu), pořád ještě dokáže narovnat hodně kiksů (a posiluje dobrý pocit, že jsem zvládla mít na sebe náhled). A ten ventil se taky počítá, lepší než se tím tlakem dusit.

5) Nakonec se zenově ukotvím. Mám střechu nad hlavou a pevnou půdu pod nohama. Mám děti, co jsou zdravé. Mám rodinu, která je vnímavá. Mám skvělé přátele, kteří si na mě dělají čas a jsou se mnou v kontaktu i na dálku. Záleží snad ještě na něčem? To by bylo, abych s tímhle "vybavením" nedokázala zpracovat tu trochu pocitů, co mi občas zamotají hlavu :-)

Děkuji, fakt!

Š.