Jak naučit děti, spokojit se s druhým nejlepším řešením

Přátelé,

Ještě mě napadlo k předchozímu příspěvku "Druhé nejlepší řešení", že to je i styl, jakým bych ráda vychovávala děti.

Aby nepropadaly zoufalství, když nedostanou hned všechno, co by chtěly.

(A nebo aby tomu zoufalství propadly, ale zase se z něj vzpamatovaly).

Příklad od nás:

Sýkorka si přála od Ježíška prstýnek.

Ježíšek nezkoumal, proč si ho přeje a přinesl jí ho.

Den poté se prstýnek ztratil. Jak se ukázalo po měsíci, spadl jí do odtoku v umyvadle, když si myla ruce. Již se nepodařilo dopátrat, proč se na nás hned poté neobrátila, nicméně jsme empiricky ověřili, že když po měsíci rozmontujete odtok, prstýnek v něm už není. (Vylučuji možnost, že by si to vymyslela, protože jsme opravdu prohledali CELÝ byt a nemáme v něm zase tolik nábytku a věcí, aby se prostě někde neobjevil.)

Na základě toho se maminka a babička ustrnuly a věnovaly jí další prstýnek. 

...

Prstýnek od maminky se ztratil v metru.

Prstýnek od babičky se ztratil v autobuse.

Ponaučení: 

Dítě, které si přeje prstýnek jen proto, aby mělo něco stejného jako holčička ze školky, po něm ve skutečnosti netouží tak obrovsky moc, aby si na něj dávalo stále pozor. A nebo toho v jejím věku ještě není schopná - udržet pozornost a nebo přisoudit prstýnku takovou hodnotu (i když ji fakticky nemá, má ji ale přeneseně jako dárek).

Ergo - nová dohoda: i když si budeš přát další prstýnek, dostaneš ho teprve až "budeš větší", aby nepadal z prstíčku (sama usoudila, že to nastane, až jí bude pět nebo devět).

Potřebu mít něco stejného jako holčičky ze školky jsme vyřešili tím, že jsme nalakovali nehty, což se nedá ztratit :-)

Jiný klasický příklad (ne od nás, protože moc nechodíme do hračkářství): 

Dítě chce nějakou velmi drahou hračku. Rodiče ale patří k příjmově "průměrné" rodině. 

Nejprve je potřeba zjistit, jakou potřebu dítě tou hračkou chce vlastně uspokojit.

Dejme tomu, že si chce jen hrát s něčím novým neokoukaným. 

Kdybych dítěti jen řekla "nemáme na to peníze", nebyla by to tak úplně pravda. Když ale ukážu, že takhle hračka stojí tolik, že za stejnou cenu by se dalo pořídit to a to a to, dítě uvidí srovnání. K tomu se dá ještě ukázat, že hračka se vůbec nemusí koupit, ale že když si chceme pohrát s něčím novým, můžeme si to vyrobit. Tím se ušetří celé penízky a ty se pak budou hodit na něco, co se nahradit nedá (třeba na nové kolo).

Ano, méďa, kterého si člověk ušije, není tak krásný, jako méďa z hračkářství.

Ale je taky dobrý. Zvlášť v porovnání se situací, že by ho měl člověk jen nakresléného na papíře (a i ten by byl dobrý v porovnání se situací, kdy by člověk neměl nic). A navíc, když se člověk snaží být tzv. "Lovcem dobra" - vidí na situaci, kterou má a kterou si může dovolit, něco, co mu ji učiní ještě lepší než tu, kterou by sice chtěl, ale dovolot si ji nemůže.

Tak, to bychom měli teoreticky vyřešeno. Teď už JEN praxe :-)

Š.