Dámani - aneb o roztomilých trpaslících

Přátelé,

kombinace aprílového počasí, poklesu kojení v noci a byrokratického stresu má své dopady.

Nejraději bych seděla v houpací síti, usrkávala horkou polívku z hrnku a nikoho opravdu dlouho neslyšela. Zejména ne mé děti. Které se ovšem nedají přeslechnout.

Je to smutné, ale nevím co s tím.

Občas závidím svému muži možnost uprchnout na osm i více hodin do práce.

Vím, že tam chodí odpočívat.

Jinak si totiž nedokážu vysvětlit jeho ochotu vstát po změně času znovu za tmy a odjet tím vichrem na kole.

Když k tomu připočtu fakt, že můj muž bývá v práci první a sám ještě několik dlouhých hodin (jelikož ti nejsvědomitější přicházejí kolem půl desáté), je mi to jasné.

Představuju si, že tam mají jednu matracemi vypolstrovanou odhlučněnou místnost (pro úřady navrženou za účelem výroby zvukových nahrávek pro firemní tutoriály), kam chodí zaměstnanci kreativně přemýšlet. Rozumějte spát. Bez dětí.

Naše děti jsou roztomilé. Zvláště, když se rozhodnou obě najednou realizovat stejný záměr a pak kvůli tomu svolají poradu a dlouze si rozdělují role (rozumějte ječí na sebe jako sirény).

Škoda jen, že jsem svou hladinu prolaktinu (která udržovala mou trpělivost alespoň na minimální úrovni slučitelné se zachováním zbytků rozumu) vyměnila za pár hodin spánku navíc.

Nevím, co bylo horší. Celé noci kojit a nebo se celé dny snažit uprchnout před kvičící dvojicí, střídavě vyrážející nepochopitelná cizí slova, obsazující můj životní prostor miliónem nálepek, obtiskávající rozinky, rajčata a banán do svého vypraného oblečení a bruslící v igelitových obalech po kuchyni.

Ano, to je splín.

Nebaví mě to.

Připadám si orvaná jako Iris, emočně rozmixovaná do bloody mary a intelektuálně anorektická.

A kdo za to může?

Momentálně Dámani.

Můžete si je představovat libovolně.

Čertíci z krabičky. Nebo fousaté opice. Černí a bílí panáčci v deskové hře.

Náš účetní tvrdí, že to jsou trpaslíci, kteří mu stěhují čísla z paypalu do výsledovky. Chová je v měkkém zboží. Software? Asi taky vypolstrovaná místnost. Plná polštářků. A do ní ti trpaslíci padají přímo z hvězd a každý nese pár centů. Star money.

Než mi to napsal, prostě jsem mu nebyla schopná porozumět. Mluvil rychle a já si seděla na uších (abych aspoň ty moje trpaslíky vnímala poněkud tlumeně).

Ano, splín, přátelé.

Chci už opravdové teplé jaro. Bez slejváků. Slunce.

Abych mohla děti vypustit ven a jako správná moderní matka jen opodál na lavičce něco datlovat do smartphonu ;-)

Díky, že na mě mluvíte pomalu a zřetelně,

Já to dám!

Š.